Liturgický terorista 3: ohlášky coram Sanctissimo

To jsem se takhle jednoho z budějckých let v jistém budějckém kostele přišel zúčastnit neupřesněné bohoslužby, kteréžto předcházel delší program, právě se uzavírající adorací vystavené nejsvětější svátosti. Tak i bezbožný dromedar, věda, co se sluší a patří, uctivě poklekl a čekal, že adorace podle zveřejněného programu co nevidět skončí, vystřídána onou očekávanou bohoslužbou.

Když tu náhle před pokorně klečící lid napochodoval nejmenovaný kněz a jal se vysvětlovat průběh následujícího bohoslužebného dění. Kdyby to viděl Fantomas, patrně by byl pohoršen, že sloup a opora tradicionalistické scény stojí zády (co ke svatostánku, ale) k vystavené nejsvětější svátosti. Nebo možná byl sloup a opora opatrný a dobře vycvičený a k nejsvětější svátosti nestál úplně zády, nýbrž bokem - akorát jeho nabroušený pozorovatel už si to dávno tak dobře nepamatuje, neboť pro něj to byl vcelku bezvýznamný detail. Nabroušený pozorovatel více než na projevy eucharistické úcty hleděl na struktury moci a vzplanul hněvem: jak si ten bezectný velebníček může dovolit postavit se in persona sui ipsius před pokorně klečící shromáždění, aby přednesl jakési mrzké komentáře a ohlášky?!

Samozřejmě je možné, že by "bezectný velebníček" mohl snést bezpočet argumentů na svou obranu - má za sebou nevímkolik hodin velikonočních obřadů a zpovídání, od včerejška nejedl a už je večer, bolí ho hlava, atvšp. Subjektivní vinu soudit nemohu, ale objektivně to byl symbolický projev nejodpudivějšího klerikalismu.

Neohlašujte ohlášky během výstavu. Když už neumíte nebo nechcete uspořádat bohoslužebný pořádek tak, aby se obešel bez ohlášek během výstavu, nikdy je nepřednášejte z místa, které by mohlo budit byť i jen náznak zdání, že adorující shromáždění klečí před vámi. ... A nebo se nedivte, až ovce otevřou tlamy a roztrhají vás dlouhými špičatými zuby, o kterých se v knihách o anatomii ovcí nic nepíše.