I was awfully glad to see this big marine

Stále psycho-kat zazlívám, že před časem smazala kompletní obsah svého blogu - kdyby pro nic jiného, tak pro tu velkolepou historku o archandělu Michaelovi, co by se skvěle vyjímala v nějaké sbírce kazatelských exempel, nebo v nějakém časopise, co má ve "věcech mezi nebem a zemí" zálibu. Na druhou stranu, když je autograf ztracen a přímý svědek/aktér události sem moc nechodí, může legenda teprve začít žít tím pravým životem, když ji pro nás bona fide převypráví někdo, kdo ji před lety četl. K čemuž bych tímto každého, kdo si na ten článek vzpomíná, rád vyzval.

Táta měl ve zvyku, když v knihovně narazil na článek, který ho zaujal, tento si okopírovat, odnést domů a kopie pak někde založit a více na ně nevzpomenout. (Čemuž se sice směji, ale spíš vědoucným smíchem kompliců, neboť mi to není tak úplně nepodobné.) Vesměs jsou to samozřejmě články, které kromě táty nezajímaly nikdy nikoho, ale když jsem při přebírání pozůstalosti narazil na obálku se třemi identickými fotokopiemi (to aby se nějaká mohla poškodit nebo ztratit, popř. rozdat) další a ještě velkolepější historky o archandělu Michaelovi, tuto vřele doporučuji:

Svatý Michaeli archanděli, přimlouvej se za mne!, Immaculata 4/2010, s. 8-9.

A tady je k příjemnému počtení ještě písnička.

Tu modlitbu připojenou na konci článku se tak, jak tam leží, samozřejmě nemodlete, neboť modlitba ke svatému archandělu Michaelovi "skrze Krista, našeho Pána" je zvrácenost, jak jsem již vyložil nad jinou modlitbou trpící stejným neduhem. Nehledě na to, že je jaksi mdlé a bezkrevné po přečtení právě takovéto historky prosit, "abych se dnes, dle tvého příkladu, na počátku nového dne otevřel působení Ducha Svatého."