Metabolity ducha korábu pouště

Modlitba jubilea sv. Ludmily

16. 9. 2021 15:45
Rubrika: Euchologie | Štítky: svatá Ludmila , modlitby

Nemůžu najít žádný oficiální zdroj, ale z více indicií se zdá, že onou "modlitbou jubilea", zmiňovanou v nedávném pastýřském listě, je tohle:

O levé stránce možno říci, že se drží v bezpečných vodách tradiční západní euchologie. Trojkrok antifona - veršík - orace je dobře známý z předkoncilního breviáře (komemorace potlačených oslav, závěrečné mariánské antifony, ve starších verzích breviáře každodenní suffragia) i různých pobožností. Veršík je ten nejběžnější, co se (obvykle spíš v paraliturgickém kontextu) o světcích zpívává, orace je kolekta z liturgického formuláře památky sv. Ludmily. (Starobylá, až na drobné úpravy slovosledu nebo volby slov identická s tou, kterou nacházíme ve středověkých pražských pramenech.) Pěkná "antifona", volně citující úryvek legendy Factum est (srov. druhou lekci památky v pokoncilním breviáři), je patrně plodem liturgické tvořivosti roztocké farnosti. (Jako text ke sborové recitaci na závěr mše svaté asi moc pěkná není, ale to je úděl většiny písniček.)

Tradičnější by samozřejmě bylo pro antifonu ke komemoraci světce sáhnout po antifoně k Magnificat nebo Benedictus z příslušného formuláře v breviáři. Z nynějších textů by se pro tento účel docela dobře hodila antifona k Benedictus "Byla okem slepému...". Samozřejmě by se tím vyznění celku posunulo od "ať jsme pevní ve víře" mnohem víc k "bohatí dobrými skutky".

 

Snad abych měl co hejtovat, představená ukázka v zásadě kvalitní a tradiční euchologie je doplněna textem vpravo, "z řeckokatolického akathistu ke sv. Ludmile". Někdo vzal úryvek z delší modlitby, uzavírající svatoludmilský akathist z pera T. F. Krále (Akathisty k ochráncům země české, s. 27), a přilepil k němu krátký závěr "Skrze Krista, našeho Pána." Ejhle, modlitba!

To samozřejmě vůbec nedává smysl. Krátký závěr římské orace je přilepen k textu, který orací římského typu není, ani se být nepokouší. Je dlouhý, upovídaný, nemluví stejným rejstříkem jazyka jako liturgické modlitby římského obřadu. A především oslovuje samotnou světici. Závěr římské orace předpokládá, že bezprostředně předcházející text je prosbou adresovanou Bohu Otci, kterou mu "skrze Krista, našeho Pána" přednášíme. "Skrze Krista, našeho Pána" doručovat světici zadání, co nám má vyprošovat, nedává smysl, a upozorňovat ji, aby při vyprošování laskavě dodržela správný řád prošení "skrze Krista, našeho Pána," není o mnoho smysluplnější. Kéž by toho řádu raději dbali ti, kdo sestavují texty příležitostných modliteb.

Pokud jde o obsah, vyprošovat "našemu národu svornost, jednotu [a] návrat k Bohu" je mi cizí. Je to výraz kontraproduktivní zahleděnosti do minulosti, která se nevrátí, namísto přijetí faktu, že křesťané jsou již jen jednou z menšin a Česká republika je misijním územím.

Zobrazeno 102×

Komentáře

JiKu

Jako pozitivní bych viděl, že k tomu přilepili závěr superobláty nebo postcommunia, nikoli kolekty.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio