Pan Drabař samozřejmě také slyšel o slavném obnovení ostrovského kláštera, protože opat Lampert a jeho druhové si dali záležet, aby o něm slyšeli široko daleko pokud možno úplně všichni. Někteří jeho známí nový klášter dokonce už stihli navštívit a podávali o něm rozporuplné zprávy, ale pan Drabař měl důležitější věci na práci a jako dobrý katolík neviděl důvod pospíchat do společnosti excentrických mnichů, zakládajících čtvrtý benediktinský klášter v zemi, kde není dost zájemců ani o ty tři stávající, a handrkujících se s biskupem o indult, který si podle všeho naprosto nepřeje papež František. Když však následující rok zvali na jednodenní adventní rekolekci v centru Prahy a akorát v den, kdy tam zcela výjimečně mohl jet, vyhodnotil to jako možné znamení shůry, řekl si "všechno zkoumejte, dobrého se držte" a vypravil se zkoumat.
Když se pak už za tmy vracel vlakem domů, musel konstatovat, že výkony přednášejících byly v rámci duchovního řečnictví značně podprůměrné, celkový dojem nevalný, a příští rok patrně dá přednost již osvědčeným podnikům. Ale pro dobrou míru se i tak zásobil obrázky exotických benediktinských světců a pletenými vlněnými růženečky. Ruka ho pálila koupit domů také tlustý svazek českého antifonáře, ale rodinná pokladna na tom zrovna nebyla úplně nejlépe, a tak se i při vší lásce k tištěným knihám a církevnímu zpěvu prozatím spokojil s odkazem na webové stránky, kde jsou všechny noty z něj volně ke stažení.
Nakonec možná nejpřínosnějším bodem programu bylo těch několik praktických tipů, jak použít breviář jako zásobárnu modliteb a zpěvů i mimo vlastní "modlení breviáře". Na skutečný "adventní kalendář" už bylo pozdě (a beztak pan Drabař nevěřil, že by tuhle hru vydrželi jako rodina hrát celý advent), ale rozhodl se to vyzkoušet alespoň pro předvánoční týden, kdy se zpívají slavné (a zároveň díky opakování jediného melodického modelu dostatečně snadné) "Ó antifony". Vytiskl noty, v neděli odpoledne svolal malou zkoušku zpěvu a když pak nadešel večer 17. prosince, bylo všechno připraveno. Na konec obvyklé večerní modlitby zazpívali antifonu Ó Moudrosti, *) pan Drabař připojil veršík
V. Rosu dejte nebesa shůry a oblakové dštěte spravedlivého!
R. Otevři se země a vydej spasitele! **)
a modlitbu dne z breviáře. Pak zazpívali mariánskou antifonu (normální latinskou - ty české parodie na mariánské antifony pan Drabař ostrovským mnichům opravdu nesežral) a hnali Hrbíka s Hrbinkou spát. A pokud se něco nepokazilo, zpívali takhle každý večer až do třiadvacátého.
* - i když původně nacvičovali podle výše odkazovaných not, nakonec podle nich nezpívali, protože Hrbík kdovíkde vyhrabal staročeské texty a nápěvy. Když pak byly doma častěji slyšet zbožné zpěvy jako "Ó Hrbinko, jež sis krámy po stole roztahala, buď tak hodna a ukliď je, již nechtěj meškati" a "Ó tati, vyměň již žárovku na chodbě, ježto sedí v temnotě a ve stínu smrti," přišly na pana Drabaře určité pochybnosti, jestli to celé byl dobrý nápad.
** - pan Drabař nemohl vědět, že tady ostrovští mniši účastníkům adventní rekolekce podstrčili veršík z nešpor předkoncilního breviáře. Ale věříme, že zrovna toto by ani papeže Františka významněji nepohoršilo.
Zrovna zde by bylo zavedení SSL na místě, protože co kdyby nějaký MITM tu a tam pozměnil nějakou tu notičku?
MITM se důtklivě žádá, aby v souladu s licenčními podmínkami provedené změny vyznačil nebo dostatečně popsal a k jejich autorství se přiznal.
Ale spíš než o intergritu notiček tu asi jde o to, aby zůstalo očím MITM skryto, co za obsah si návštěvník prohlíží. A samozřejmě o pretendování na patření do lepší společnosti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.