Metabolity ducha korábu pouště

Předtim

2. 12. 2021 16:39
Rubrika: O mně

O víkendu vlaky na trati, na niž jsem byl odkázán, jezdí v dvouhodinovém intervalu, takže když jsem oné únorové neděle dorazil na místo tátovy smrti, bylo už po všech úředních úkonech a v domě úřadovali pohřebáci. Hned ve dveřích do dvorka mě odchytil přítomný kriminalista - nejdřív jako neznámého vetřelce ("A Vy jste kdo?!" "Syn.") a posléze jako příbuzného k vyslechnutí ve věci upřesnění doby a možných příčin úmrtí.

Ze dvorka se ozvalo praskání jakýchsi demolovaných věcí. "Počkejte, já vám to tady pomůžu trochu uklidit!" vytrhl jsem se kriminalistovi. Pohřebáci mě zdvořile ale rozhodně odehnali, že už jsou s prorážením cesty k vynesení těla skoro hotovi, kriminalista zavrčel "Uklízet ste měl předtim!" a pokračoval ve výslechu.

 

Předtim, než táta umřel sám v domě, kde nebylo k hnutí, protože ho celý naplnil věcmi. Předtim, než máma v době narůstající druhé vlny skončila zpátky v ústavní péči (a tam - ne kdovíjak překvapivě - chytila covid a umřela), značným dílem i proto, že v tom kousíčku volného místa v domě přeplněném věcmi jako ležící pacient neměla vhodné podmínky ani pro přežití, natož pro rehabilitaci, a citelně scházela.

Dalo by se namítat, že boj s hromadami věcí, pohlcujícími už i poslední zbytky obytného prostoru, byl v posledním roce předtim hlavní náplní mých návštěv u rodičů, ale to by samozřejmě byla námitka chabá, protože jsem dobře věděl, že vyvíjené úsilí není adekvátní problému a táta nosí domů nové věci větším tempem, než společně vyhazujeme staré.

Otázka předtim je vposledku otázkou, jestli jsem nebyl povinen páchat na rodičích pro jejich dobro násilí. Protože občasným vyhazováním jenom toho, co mi táta sám na vyhození připravil, nebo na čem jsme se shodli, že se vyhodit může, nešlo dům udělat opět důstojně obyvatelným. Na to by bylo bývalo nezbytné vyházet kvanta a kvanta věcí, kterých by se jejich majitel nikdy dobrovolně nevzdal. Ale to si žádalo ochotu jít do vyhrocených konfliktů, a tedy mnohem víc statečnosti, jakož i určité otrlosti, než jsem kdy měl skladem, a tak jsem vytrvale pokračoval v aplikování neadekvátního řešení, až jednoho dne už nebylo na kom násilí páchat.

Zobrazeno 276×

Komentáře

KMirjam

Můj táta umřel v nemocnici, kde jinde, než v Motole,
kde umře každý. Tatovu smrt přehlédli, musela je na to jít upozornit máma, když přišla na návštěvu a nedychal, kde ji požádali o 60 Kč za pobyt. Předchozí den ho tam přivezla záchranka, při ctyrhodinovem čekání na urgemci, kde prochladl, ho chodila jen občas servat sestra, že jim ničí deku, kterou jsme pro něj vyžádali. Krvácel z úst.

Byt byl taky plny. Knihy, obrazy, písemnostii.Grafiky všech možných umělců, kterým kdy táta dělal výstavy, pracoval v Galerii m.Prahy. Reynky mama prodala, aby zaplatila poslední nájmy a stěhování do levnějšího na venkov, a měla na jídlo pro sebe, nebo bratra a jeho ženu, které živila.
Tatova pisemna pozůstalost se vesla do 60 bananovek a je v archivu v Litomyšli, dodnes netknuta ...

KMirjam

.. máma mi dovolila si nějakou knihu vybrat na památku, tak mám Diadochus Poprockeho z r 1602, sbalila si základ a zbytek,tisíce knih - nabídla bytna že "zlikviduje sama" hlavně až už vypadnou

Věci a smrt Jsou to zvláštní kombinace

Upřímnou soustrast

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio