Kterak pražský repetent theologický má si počínati

Zazdít vysokoškolské studium v samém závěru (jako se to před šesti lety povedlo mně) není zdaleka tak výjimečné, jak to v danou chvíli dotyčnému nešťastníkovi může připadat, a pro tu situaci existuje obvyklé řešení. Vím, že nejsem jediný, kdo po neúspěšném závěru studia na KTF UK šel teologii studovat do Budějovic, ale to není ono obvyklé řešení a mě napadlo, jestli k jeho volbě další nešťastníky nesvádí můj špatný příklad. Budiž proto špatný příklad doplněn návodem, jak poté, co byl podvakráte vyhozen od státnic, nebo ani v nejzazším termínu neodevzdal kvalifikační práci, postupuje ten, kdo i nadále baží po diplomu, nechce přijít o zbytečně moc času a peněz a není přespříliš pyšný.

Takový moudrý a pokorný student se ke studiu téhož oboru zapíše samozřejmě hned znovu na téže škole, kde ho už většinu absolvoval (což nebývá problém, protože teologické fakulty zpravidla netrpí nadbytkem uchazečů a ochotně vypisují druhá kola přijímacího řízení na září). Tím, že se na KTF UK uznávají (nebo přinejmenším za mých časů uznávaly) předměty jen za pět procent kreditů z celkového studijního plánu, se nenechá odradit, ale zařídí se podle toho, co i mně někdy v červnu 2014 radili na studijním oddělení, a co i jinak znám z vyprávění dálkařů (kde těch "komplikovaných studijních osudů" bývá patrně o něco víc): vyučující, u kterých v uplynulých letech jednotlivé zkoušky skládal, obejde, poprosí je, jestli by mu ony staré známky prostě neudělili znovu, mnozí mu vyhoví, a když student má dobrou vyřídilku a je dostatečně administrativně zdatný, už za rok může znovu pokoušet štěstěnu u státnic.

To, že jsem se já místo tohoto lety prověřeného postupu přihlásil k dálkovému studiu téhož oboru na jiné fakultě a toto pak absolvoval celé znovu, bylo dílem plodem mylných představ ohledně procesu uznávání předmětů a kompatibility studijních plánů (na JU objem uznávaných předmětů opravdu není nijak omezen, ale jednak studijní plány nejsou úplně kompatibilní, jednak do uznávání hází vidle pětiletý časový limit, rozdělení studia na bakalářský a magisterský stupeň a rozložení předmětů mezi tyto stupně), ale zejména pýchy. Poníženě obcházet vyučující s prosbou o nestandardní znovuzapsání známky před delší dobou udělené pro mě bylo stejně těžko myslitelné jako to, že bych až do konce tohoto dlouhého kolečka hanby potkával na chodbách svoje úspěšnější kolegy, tou dobou už tam rok nebo dva chystající doktoráty. Dromedáří míra pýchy se však s dromedáří mírou neschopnosti snoubí (alespoň u teologů) spíše výjimečně, pročež by moje všestranně nehospodárné řešení mělo mít jen zcela mizivé množství následovníků.