Metabolity ducha korábu pouště

Noční bdění

10. 10. 2018 18:51
Rubrika: O světě | Štítky: adorace , breviář , vigilie , matutinum

(Zdraví nebezpečné)

"Jakub, neměl bys karimatku na půjčení? Potřebuju nějakou na celonoční adoraci u Salvátora."

Nakonec se tenkrát moje letitá karimatka adorace nezúčastnila. Jestli si dobře vzpomínám, byla potřeba docela narychlo a zájemkyně by si pro ni byla musela jet k nám domů, což by se (Praha-Kladno Švermov a zpět) nevyplatilo časově a skoro ani finančně. Potom se snad tři týdny neobjevila na přednáškách, protože po adoraci onemocněla. "Bylo tam hodně vzduchu."

 

(Neplánované)

V roce 2012 jsem před svátkem sv. Prokopa poprvé putoval na Sázavu - tehdy z Kladna, takže jsem měl cestu, obcházející Prahu z jihu, rozpočítánu asi na čtyři dny. Dorazil jsem sice podle plánu v předvečer hlavní pouti, ale už za tmy, jistě alespoň hodinu po začátku ohlášené adorace, a až na místě jsem se dozvěděl, že to bude adorace celonoční. I co - původně jsem sice měl v plánu i poslední noc pouti prospat někde na kraji lesa ve svém spacáku, ale když už jsem tam byl, zůstal jsem.

Hodiny se příšerně vlekly. Někdy ve čtyři ráno mi poslední místní slečna dala instrukce, kdy mám vzbudit paní, která musí jet časně ráno do Prahy do práce, a kdy pana faráře, sedla na kolo a odjela. Tak jsem se (cizinec nikomu z místních neznámý) na pár hodin stal strážcem poutního kostela. Ovšem strážcem, jakému by svůj klidný spánek ani svůj majetek nikdo soudný nesvěřil. Poslední dvě nebo tři hodiny nad ránem jsem strávil v takovém tom stavu, kdy se střídají krátké chvíle mělkého spánku a ještě mělčího bdění.

(Když jsem na Sázavu putoval mnohem kratší trasou dva roky nato, s tím, že adorace v předvečer bude opět celonoční, jsem počítal, i když to ani tentokrát nikde nepsali, a uzpůsobil tomu vybavení. Skončilo to tak, že jsem o půlnoci musel vymyslet, jak na Sázavě nebo v blízkém okolí přespat bez jakéhokoli spacího vybavení, navíc s vyhlídkou na déšť a bouřku. Dopadlo to nakonec celkem dobře. Zn.: altán u Vosovky.)

 

(To, kam nejspíš nepojedu)

Celonoční adorace v půlce října, tedy co nevidět, před hlavní poutí v Kájově, pravděpodobně přímo v gotickém poutním kostele. Tak vroucí víru, abych po noci strávené v lednici mohl ráno odejít po svých, jsem asi ani nikdy neměl.

 

(O jakém sní dromedáři)

Očekávání a příprava velkých svátků nočním bděním má v křesťanstvu velice starou tradici, ale dnes to není něco, co by se dělalo běžně. Spíš jde (minimálně v prvních dvou popisovaných případech a dost pravděpodobně i v případě třetím) o polosoukromou aktivitu nějaké skupiny horlivé katolické mládeže. V církvi jinak nabývá zpravidla méně fysicky náročných podob, jako je slavení velikonoční vigilie (která se koná buďto v pozdějších večerních hodinách, nebo se k ní vstává nad ránem) nebo každodenního matutina v "přísnějších" mnišských komunitách (sice se k němu třeba vstává během noci, ale většina noci se prospí).

Noční bdění dromedářích snů by rozhodně nebyla kontinuální tichá adorace, protože i když se snad bdí "na směny" a ne celou noc až do odpadnutí, několik hodin souvislé tiché modlitby je, nakolik smím "podle sebe soudit Tebe", něco spíš za hranicemi sil běžného smrtelníka. Při vzpomínané adoraci na Sázavě, dokud byla větší skupina místních na místě a vzhůru, každou půlhodinu nebo hodinu někdo vzal kytaru a chvíli na ni hrál a zpíval mně převážně neznámé zbožno-ultraromantické písně. Uznávám, že přinejmenším jako budík (jehož zvuk zpravidla bývá poněkud nepříjemný) to fungovalo uspokojivě.

Celonoční bdění, má-li být i pro běžného smrtelníka víceméně "modlitelné" a nebýt jenom sportovním výkonem, potřebuje dobře vybraný a nadávkovaný obsah. Třeba vzít předkoncilní matutinum (protože to je, narozdíl od "modlitby se čtením" v dnešní podobě breviáře, členité a dostatečně dlouhé), celé ho přeložit do češtiny, žalmy a responsoria zpívat beze všeho spěchu a čtení vzít o něco delší. Protože tradiční podoba responsorií není na provedení úplně snadná, místo některých nebo všech by se (po vzoru Jistebnického kancionálu) mohly vzít vhodně vybrané písně. Jednotlivé nokturny by se mohly oddělit delší přestávkou a rozprostřít na celou druhou půlku noci. (Rubriky starého breviáře samozřejmě nepřipouštějí nic z toho - ani národní jazyk, ani výběr textů, ani oddělování nokturnů při společném slavení. Řeč tu není o "řádné modlitbě matutina", ale o "pobožnosti podle dromedářích choutek na základě liturgické předlohy ubastlené".)

Nakonec přidávám odkaz na program celonočního bdění, který sice nesleduje výše načrtnutý plán, ale "dromedářím snům" přesto odpovídá více než dobře. Možná, že takovéhle bdění bych risknul dokonce i v půlce října v gotickém kostele :)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio