Metabolity ducha korábu pouště

Hlasitá výčitka

Jeden seminarista, když se kdysi dozvěděl o mé práci na českém antifonáři, důtklivě mě napomenul, abych neopomněl věnovat náležitou pozornost tomu, zda moje velká náklonnost k oficiu není něco víc než neškodný koníček, totiž příznak povolání - patrně mnišského nebo řeholně-kanovnického. Já jsem se smál, protože ve skutečnosti je to samozřejmě přesně naopak: o vstup do jedné mnišské komunity jsem se pokoušel dříve, než mi práce na zhudebnění denní modlitby církve vůbec přišla na mysl, a moc by mi nekřivdil ten, kdo by se na vznikající antifonář díval jako na plod a nástroj zpracovávání zkušenosti "nepovolání".

Teď mě dostihuje výčitka jiná - přestože mi ji nikdo osobně neadresuje: v tom klášteře, kde začátkem minulého století prý byly bohoslužby navštěvovány takovým množstvím lidu, že na pořádek museli dohlížet četníci; kde hrával na varhany Max Springer (mimochodem další nemnich) a později B. A. Wiedermann (bývalý seminarista, ale neodvažuji se bez dalšího ho započítat mezi nekleriky); kam, hlavně asi pro vynikající kvality chórového zpěvu, za studií rád chodíval pradědeček (ten jediný, který měl vysokoškolské vzdělání) a později babička (která si však Prahy tolik neužila, protože nad jejími studii "zvítězil Vítězný únor"); v tom klášteře, který vedle dějin rodinných samozřejmě má významné místo především v dějinách české církve, jako důležité středisko zbožnosti, kultury a vzdělanosti - večer co večer zpívá nešpory, sám v chóru, poslední mnich, kterému to zdravotní stav dovoluje.

Kdybych měl svůj mrzký život investovat do nějaké instituce, kterou považuji za hodnotnou a hodnou zachování, benediktinský klášter Na Slovanech by jistě byl mezi prvními, o kterých bych uvažoval. Ovšem neuvažuji a neinvestuji. Je totiž přinejmenším ještě jeden hroznější způsob, jak může klášter zaniknout, než ten, kdy jeho poslední mnich naposled zazpívá In manus tuas, Domine, commendo spiritum meum, "uloží se ke svým předkům", a na chodbách se rozhostí mrtvé ticho: totiž když se osídlí prakticky nevěřícími mnichy, jejichž první starostí je zachování instituce.

Zobrazeno 852×

Komentáře

Recepík

Skanzeny jsou taky fajn.

tina

Už se vrátil jeden, co spíš zatím moc nezpívá, a během několika dnů přibude další, co zamlada zpívával výborně, tak uvidíme... A jak mi kdysi ocitoval jeden opat z Anglie toto moudro: "Konečné slovo v osudu každého kláštera má nakonec Duch svatý!" Nemusíš si nic vyčítat...

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio