Před rokem touhle dobou jsem měl jasné plány:
V létě složím poslední dvě státnice. Během léta a podzimu dokončím diplomku, v zimě ji obhájím, zároveň se za zimní semestr naučím tolik italštiny, kolik půjde, v březnu skončím v práci, zabalím batoh, zamknu byt (varianta byla, že byt pustím a všechny věci přestěhuji do nebytového prostoru s levnějším nájmem) a vyrazím na jih, pěšky do Říma.
V tom "propočtu" byla fatální chyba, díky níž jsem se ještě v létě octl mimo univerzitní matriky a bez diplomu. To mě přimělo plány změnit, začít hned nové studium a Řím odložit na neurčito. Moje cestovatelské choutky ale nakazily jednoho kolegu z práce. Že ho víc než svatá místa lákají daleké kraje, je jeho cesta dobrodružnější a nebezpečnější, než by bývala byla ta má: touhle dobou už nejspíš šlape první kilometry na jihoamerickém kontinentu.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spasénii ích, Hóspodu pomólimsja.
Hóspodi, pomíluj.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.