Bývalo kdysi obvyklé, že kázání nebylo integrální součástí mše svaté, ale předcházelo jí. Dalo se tak snadno "zatáhnout". Když jsem takovéto kázání přede mší zažil na "tridentské" mši u sv. Gabriela na Smíchově, zprvu mě to dráždilo. Postupně jsem…

... nejásám. "Subitaření" v případě Jana Pavla II. mě upřímně štve. Je to svého druhu upření práva na spravedlivý proces. A říkám si - které mimořádné procesy se ještě dají uvést do pohybu skandováním pár stovek lidí na náměstí svatého Petra?

Leckdo se bude smát, že to přeci každé malé dítě ví, a dromedár ne. Možná proto, že poslední rok strávil v dobrovolném zajetí dvou klávesnic a kde strávil dva roky předtím, to sám pořádně neví. Každopádně takhle onehdy přemýšlel, proč se česky…

Při jedné z posledních návštěv v klášteře, kde jsem se "nestal mnichem", na konci jednoho z vzácných (ve smyslu "nehojných" i "cenných") setkání s otcem převorem, mi tento - snad že dříve než já věděl, že moje vstupování do komunity nedopadne -…

Nad kanceláří, kde od května trávím podstatnou část každého pracovního dne, je byt, ve kterém bydlí malý klavírista. Nebo možná spíš klavíristka, nakolik lze něco usuzovat z toho, že mezi svými etudami už asi týden znovu a znovu zkouší podle sluchu…

Jestli si dobře pamatuji Dromedára o rok mladšího, tak považoval za projev obzvlášť hrubého nepochopení smyslu postní doby, když by někdo v úterý před Popeleční středou spořádal všechny dobroty, co má doma. Postup demence ani "duchovního zákalu"…

Jen krátká poznámka inspirovaná článkem Katusi Proč si píšu deník. "Píšu si ho proto, že některé věci se dají pochopit až s odstupem času. Protože mám tendenci některé věci zapomínat nebo překrucovat, abych z nich vyšla jako vítěz. A jsou zkrátka…

(Když se jednou něco spolkne, žádná z cest, kterou to může být přivedeno na světlo Boží, není příliš čestná. Na blogu s tak přiléhavým názvem to ale snad projednou nepohorší.) Spolknutá pointa předposledního článku by se víceméně vešla do zkratky …

Jednou z mých co do dopadů nejzávažnějších neřestí je neschopnost spořádaně ráno vstávat. Mohl bych být charakterisován jako "ten, jemuž nápadně často ujíždí vlak". Obvykle z takové neřesti nepovstává nic dobrého. Přinejmenším jednou se mi ovšem…

(Příběh je v jádru skutečný, ale dílčí fakta mohou být zkreslená, protože ho nemám z první ruky. O ta ale nakonec až tak úplně nejde.) Ve farnosti, kde žila nejmilejší z mých pratet (((když mi byly cca čtyři roky, s dětskou prostotou jsem natvrdo…