Přímluva za Ukrajinu

Po dvou letech podle všeho skončila éra "pandemické přímluvy", ale řada evropských biskupských konferencí (např. Itálie, Německo) reaguje na válku na Ukrajině vyhlášením nové mimořádné přímluvy, a ani ČBK nezůstává stranou.

Moje pocity jsou smíšené. Proti intenci válečné přímluvy nelze nic namítat, ale zároveň - tak jako už přímluva pandemická - vede k určité inflaci přímluv standardních, které v podstatě všechny velké pozemské nouze, včetně válek, tak či onak pokrývají.

Když mám v pokoji volně stojící kytaru a náhodou něco vydá tón některé ze strun, ta se rozezní. Kdo se delší dobu modlí žalmy, nejspíš zná podobné efekty při recitování známých textů za nových okolností. Do té doby nenápadný nebo nicneříkající text najednou zní silněji a jasněji, s dříve nevídanou naléhavostí, neboť modlící se je jaksi naladěn na jeho resonanční frekvenci. Některá slova znějí dnes nově a závažněji, než obvykle. A tenhle efekt v podstatě každá mimořádná přímluva když ne ničí, tak rozhodně oslabuje.

K formě ani obsahu žádné hejty nemám. Ba jsem rád, že česká přímluva je pěknější než německá, a narozdíl od italské je prostá mimoňských myšlenkových pochodů (prosba, aby slzy a krev obětí války nebyly prolity nadarmo!)