Metabolity ducha korábu pouště

Zvon

20. 1. 2022 20:18
Rubrika: O světě | Štítky: Emauzy , klášter

Zase slyším, že pražské Emauzy jsou "bývalý klášter, který má za sebou víc než 600 let historie," a vlastně se není čemu divit, protože skutečnost, že klášter (i) jako klášter dosud funguje, je před nezasvěcenými poměrně dobře schovaná.

To je chyba. Řeholní život - a zejména jeho "neužitečná" mnišská forma - je případem ostense. O funkčním klášteře musí být široce známé, že je to funkční klášter. O vymírajícím klášteře, který má za sebou víc než 600 let historie, dvojnásob.

Ta široká známost se dá budovat a udržovat různě. Víceúrovňové PR trapistického opatství Nový Dvůr je příkladem jistě zářným, ale bez odpovídajících lidských zdrojů těžko napodobitelným. Ale klášter v centru Prahy, který má za sebou oněch víc než 600 let historie (a nepotřebuje zrovna sehnat peníze na stavbu klášterních budov), se až tak urputně snažit nemusí. Myslím, že pro začátek by úplně stačil jeden zvon.

 

Když jsem v Praze začínal studovat teologii, dr. Kohut nám přednášel spirituální teologii a příbuzné předměty a při nějaké příležitosti zavzpomínal, jak součástí jeho karmelitánské formace bylo také kratší období poustevnického života v malé poustevně v odlehlé části klášterní zahrady, přičemž k povinnostem dočasného poustevníka patřilo v předepsané časy zvonit k modlitbám na malý zvonek, kterým byla poustevna vybavená. Klášterní zvon svolává komunitu k modlitbě; zvon v poustevně nemá koho jiného svolávat, ale umožňuje zachovávání obvyklého rituálu komunity i v minimalistických poměrech poustevny a zároveň signalisuje světu (a v podmínkách řeholní formace zejména spolubratřím a představeným), že poustevník je naživu a dodržuje předepsaný denní řád.

I když už je to víc než deset let, co jsem naposled šel pěšky z Toužimi do Nového Dvora (nebo zpátky na vlak z kláštera domů) a slyšel klášterní zvon z dálky přes pole a lesy, a co jsem po třetí hodině v noci za zvuků zvonu svolávajícího k modlitbám pospíchal z domu pro hosty (co v té době ještě nebyl tam co teď) kolem apsidy kostela mrazivou nocí na matutinum, klášterní zvony mám nesmazatelně zapsané do paměti nejen jako pragmatický zvukový signál vyznačující stěžejní makrorytmus mnišského dne, ale právě také jako silné (a pokud jde o vyzvánění v nočních a časných ranních hodinách, snad i poněkud bezohledné) znamení navenek: komunita je naživu a dodržuje svůj denní řád.

Kdejaký farní, nebo dokonce jen filiální kostel vyzvání dvakrát nebo třikrát denně: ke mši svaté a "klekání". V okolí novodvorského opatství jsou zvony slyšet mnohem častěji: sedmkrát denně svolávání k oficiu; delší zvonění v předstihu přede mší svatou; k tomu dále přistupují signály vysílané do světa během bohoslužeb, obvykle jednotlivými údery či jejich sériemi. Zasvěcení vědí, který signál v kterou hodinu znamená, že se mniši právě modlí Anděl Páně, který ohlašuje proměňování, a co a proč se to vlastně zvoní během jednoho ze zpěvů v závěru matutina. Ale i ten, kdo zasvěcený není (přiznání dromedárů: též nejsem zasvěcený), velmi pravděpodobně i tak pochytí základní message: za tou křižovatkou označenou balvanem s vyrytým křížem, za tím velkým křížem z holých trámů, v té bílé budově obehnané předlouhým plotem, se nepochybně děje cosi náboženského (využití zvonů k čistě profánním účelům u nás není obvyklé, nenapadá mě ani jediný příklad), patrně je to docela intensivní, neboť zvony vyzvánějí co chvíli a sedm dní v týdnu, a ne zcela běžné, protože ty série jednotlivých úderů ve Vašem Běžném Kostele neuslyšíte. I kdyby novodvorští mniši pilně neoblažovali svět pravidelnými dávkami duchaplných textů a kvalitních fotografií, i kdyby byl klášter obehnaný vysokou zdí a o svém vnitřním životě navenek mlčel, v blízkém okolí, kam dosáhne hlas jeho zvonů, by nebylo vážnějších pochyb: za vysokou zdí je klášter, mniši jsou zatraceně naživu a dodržují svůj denní řád.

 

Nejspíš bude vznesena oprávněná námitka, že v Emauzích pověsit zvon není kam, protože obě věže spadly v roce 1945 a znovu postaveny nebyly (jistě i proto, že v době stavební záchrany klášterního kostela se počítalo s jeho využitím pro ryze profánní účely). K oceňovaným "oslím uším" od Františka M. Černého sice žádné vřelé city nechovám, ale nemyslím, že by pro daný účel bylo nezbytné budovat velkou zvonici. Není třeba zbrojit pro akustický souboj s hlukem velkoměsta - bohatě stačí malý zvonek (do sanktusníku opatského kostela? do nové malé věžičky vyhnané za tím účelem ze střechy konventních budov?), který se dovolá alespoň k chodcům v nejbližších ulicích a k návštěvníkům prohlížejícím si "bývalý klášter" jako kulturní památku, aby jim vnutil svou (alespoň potenciálně znepokojivou) zprávu: i když to tak na první ani druhý pohled nemusí vypadat, sídlí tu (také) mniši, jsou stále ještě naživu a dodržují svůj denní řád. Oněch "víc než 600 let historie" běží.

Zobrazeno 2791×

Komentáře

dromedar

@ObiSkyWalker Uznávám, že moje literární zkratka má své limity.

Obydlenost domu se do nějaké míry dá nasimulovat třeba vhodně naprogramovaným centrálním ovládáním osvětlení a žaluzií, ale pozorný pozorovatel to nejspíš časem prokoukne. Se zvony by to bylo podobné. Nikdo neuvěří, že mniši nepotřebují jednou za čas doplnit zásoby a vyvézt odpadky.

ObiSkyWalker

@domedar: Vidíš, a já bych si myslel, že v dnešní „do it yourself“ a „zerowaste“ době tomu uvěří každý.

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio