Metabolity ducha korábu pouště

Zastavení páté

14. 11. 2021 18:12
Rubrika: O mně

V té památné diskusi, která inspirovala již jeden starší článek, na nějž odkazuje titul toho nynějšího, m.j. padlo:

Podle mě je dobrý, když člověk v důležitých věcech má nastaveno v hlavě, co udělá. Za klidu se to dá dobře naplánovat (třeba - nezapřu Krista, nepřinutí mě se zřeknout katolické víry, když se mi svěří kamarádka, že chce na potrat, udělám pokud možno okamžitě vše, aby se dítě zachránilo - včetně nasazení vlastních finančních prostředků, zajištění bydlení etc. etc.) . protože když se pak člověk dostane do nějaké takové těžké situace - mohl by ovlivněn emocemi/strachem .. udělat jiné rozhodnutí - špatné.

Není tajné, že ve věci užitečnosti takových plánů jsem skeptický a nemám ve zvyku je chovat. A pokud už nějaké chovám, jsou to obvykle plány, které ode mě neočekávají žádné hrdinské postoje a tím méně hrdinské výkony.

Když se koncem roku 2019 začaly šířit zprávy o nové nemoci řádící v čínské provincii Wuchan, jedno patetické předsevzetí jsem si dal: pokud, až se to dostane i k nám, tady vypukne regulérní mor, s lidmi umírajícími na ulicích, protože se o ně nemá kdo (nebo nikdo nechce) starat, zorganisuji morový špitál, nebo se zapojím do provozu toho, který v obci zřídí někdo jiný.

Za pár měsíců tu nemoc byla se vší parádou, ale na nejčernější morový scénář nedošlo, lidé umírali většinou v nemocnicích nebo doma, morové špitály se neotvíraly, jen standardní nemocnice padaly na hubu. Já pak jsem opatrně zvážil, jestli náhodou nenastal čas nechat programování a nastoupit někde jako sanitář, ale nemocnice za první vlny po nekvalifikované pracovní síle nevolaly, navíc všechny byly daleko a dojíždění hromadnou dopravou se mi jevilo jako ohrožení veřejného zdraví neúměrné zvažovanému přínosu, pročež jsem se rád prohlásil za omluvena a dál jsem se věnoval svému dosavadnímu zaměstnání. (Mezi těmi, co ve zmatečných týdnech počátků epidemie vyráběli tehdy nedostatkové ochranné pomůcky, obstarávali nákupy lidem z rizikových skupin atp., jsem samozřejmě také nebyl, ale to je zde mimo úvahu, neboť žádné takové předsevzetí jsem si nedával.)

Přišlo léto, přišel podzim, a s ním vlna druhá a mnohem mocnější. Na jejím začátku jsem se přestěhoval - ne sice do města s vlastní nemocnicí, do které by se dalo docházet pěšky, ale přeci do takového, odkud lze do dvou různých nemocnic dojíždět bez přestupu. Brzy bylo jasné, že je a bude zle, ale mezi těmi, kdo absolvovali ošetřovatelský kurs ČČK, jsem ani tentokrát nebyl, pak jsem onemocněl (zlý jazyk by mohl říci "pro jistotu onemocněl") a plakáty s "naléhavou výzvou nemocnice Slaný," aby Kralupáci co možná rychle narukovali jako nouzová posila pro řídnoucí šiky ošetřovatelů, (chtěl jsem si je jako dokument doby vyfotit, ale velmi záhy byly přelepeny něčím jiným) jsem zaznamenal až když už bylo po všem.

Letos v létě se zdálo pravděpodobné, že mám od toho nesplněného předsevzetí definitivně pokoj, ale když čísla rostou, vláda spíš jen pro forma přijímá měkká opatření se zanedbatelným efektem a do nemocnic už se zase povolává armáda, ošklivě to smrdí tím, že mi vyvstane ještě i třetí příležitost, o kterou jsem tedy ani dost málo nestál.

Zobrazeno 315×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio