Modlitba chrámových hudebníků

Jestli jste měli někdy něco do činění s jednotou Musica sacra, dost možná také někde máte obrázek sv. Cecílie, s "Modlitbou chrámových hudebníků" otištěnou na zadní straně. (Já jsem ten svůj dostal patrně jako pozornost k nějakým objednaným tiskovinám.)

Bože, při nebeské liturgii jsi oslavován písněmi chvály. Prosíme tě, dej, aby se naše liturgická hudba pozemská co nejvíc blížila hudbě nebeské a abychom my, kteří tě zpěvem a hudbou chválíme na zemi, tě jednou takto mohli chválit v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.

(z webu jednoty Musica sacra, "s církevním schválením Biskupství brněnského")

Modlitba, ač (pokud je mi známo) neurčená pro liturgické použití, ale pro soukromé modlení, příp. pro paraliturgické účely v rámci setkání chrámových hudebníků, má v zásadě klasickou formu liturgické orace. Nebude tedy příliš velkým bezprávím jako na oraci na ni hledět a klást nároky.

První, co mě dráždí, a to obsahem, je prosba "aby se naše ... hudba pozemská co nejvíc blížila hudbě nebeské". Třeba nějaká narozeninová zdravice nebo jiný literární žánr lidového rázu takové teologicky naivní přání snese, ale v oraci zní skoro vulgárně. A to nejen v končinách, kde kvalita "naší liturgické hudby pozemské" k žádným nebeským výšinám nestoupá a za daných materiálních a personálních podmínek ani stoupat nemůže.

Druhou výtku musím adresovat slovní zásobě: výraz "liturgická hudba" zní v oraci opravdu cizorodě. Termín "liturgie" a jeho odvozeniny jsou součástí odborné terminologie, kterou se bohoslužebný život církve popisuje, ale ne součástí jazyka liturgie samé.

Hejtovat je snadné, ale ať se hejtr předvede, bude-li umět složit oraci lepší!

Bože, andělé a svatí tě chválí novou písní; prosíme tě, přijmi milostivě i naše chvály, které ti vzdáváme zde na zemi, a jednou nás připoj ke sboru svatých v nebi.

Proti té se nejspíš bude namítat, že jako "modlitba chrámových hudebníků" je formulována příliš obecně a netematisuje v dostatečné míře specifické potřeby a tužby toho cechu, pro jehož potřeby se skládá.

Bože hodný vší cti a chvály, tebe na nebesích oslavují andělé a svatí; na přímluvu svaté Cecílie dej i nám hodně tebe chváliti a jednou v kůr svatých vejíti.

Tady bude čtenář právem protestovat, že tímhle rejstříkem jazyka se české a moravské diecése nemodlí; navíc modlitba působí ve více ohledech nevyrovnaným dojmem a až na vetknutou zmínku cechovní patronky se svým obsahem od předchozí liší jen nepatrně, takže na ni stále dopadají výše uvedené výtky.

Bože, jenž jsi nám, nehodným služebníkům svým, klíče od kůrů a vládu nad varhanami, nástroji, pultíky, partesy a všemi zvuky hudebními i nehudebními ve své prozřetelnosti svěřiti ráčil: dej nám, prosíme, bychom čas sobě vymezený přispěním milosti tvé dobře užívali: tobě k chvále, bližním ku vzdělání, sobě samým ke spasení - a tak zasloužili sobě partesů v kůrech nebeských.

OK, vzdávám to. "Modlitba chrámových hudebníků" je sice taková strécovská, ale důstojnější náhradu, způsobilou získat si přízeň adresátů, se z Jednoho Hrbu vytřást nepodařilo. "Blížení se hudbě nebeské" zdar.