Metabolity ducha korábu pouště

Staropanenské obrázky

18. 7. 2021 21:43
Rubrika: O světě

Takové ty ženy v naftalínem nasáklých hnědých či zelených suknich, co se nikdy nevdaly, celý život zasvětily drobným kostelním pracím, farním charitam, růžencovým bratrstvům (sesterstvům? Viděli jste tam někdy docházet muže?) etc. ... Znáte takové? Podělte se o jejich příběhy, nechť nejsou zapomenuty! To by snad stalo za nějaký článek..

Výzvu přijímám. I proto, že jsem toto téma měl v zásobníku nápadů ke zpracování přinejmenším od té doby, kdy přišla řeč na "strejčka Frantíka". Budiž tedy vzpomenuto některých starých panen, které patří nebo patřily do autorova příbuzenstva a jejichž realisace daného životního stavu bývá považována za v zásadě zdařilou.

 

teta Jenka

byla mámy prateta, sestra Josefa Klementa Zástěry, křestním jménem Jenovéfa. Mezi živými jsem ji nezastihl a znám ji, kromě několika kusů s ní spojované materiální pozůstalosti, jenom tak, jak na ni (bez výjimky v dobrém) vzpomínají rodinné legendy. O jejím životě nevím dohromady nic, jen to, že stáří trávila ve Skutči v jednom z bytů v rodném domě, někdejším "Hotelu Zástěra". Do výběru "úspěšných starých panen" ji nominují legendami tradované úspěchy profesní. Teta Jenka byla vyšívačka a byla prý ve svém řemesle tak dobrá, že sám Stalin měl mít v letadle záclonky z její dílny. (O ověření legendy z nezávislého zdroje jsem se nepokoušel, jakýmsi argumentem ve prospěch její pravdivosti však je to, že kdyby profesní úspěchy zbožné pratety byly vybájené, pravděpodobně by bájným významným zákazníkem nebyl zrovna sovětský diktátor.)

teta Marie

byla moje prateta, povoláním učitelka (patrně nejen) výtvarné výchovy na základní škole. Malovat a kreslit uměla bezmála božsky (ostatně i ta jindy zmiňovaná podobizna Josefa Klementa Zástěry, jejího otce, byla jejím dílem), my děti z příbuzenstva jsme ji ovšem vcelku pochopitelně neznaly primárně jako učitelku výtvarné výchovy, ale jako učitelku vůbec: jednou stranou toho učitelkovství bylo, že s dětmi opravdu uměla a daly se s ní hrát hry a podnikat jiné aktivity (nejen výtvarné) jako s žádným jiným dospělým z rodiny; druhou stranou to, že uměla velmi efektivně zacházet s režimem "teta Marie přísná" a zjednávat pořádek, příp. eliminovat jiné, z jejího pohledu nežádoucí stavy světa nebo vzorce našeho chování.

Teta žila sama v domě po rodičích v Kralupech nad Vltavou (resp. mezi tímto domem a podnájmy v místech učitelských působišť v severních Čechách) a každé letní prázdniny v několika turnusech obětavě hostila různé podmnožiny z hordy prasynovců a praneteří. A my jsme se k ní těšili. Zdá se nemožné vyjmenovat, na co všechno vlastně, protože prostorný dům po předcích skýtal skoro všechno, po čem tak dětské srdce touží, a pokud tam něco chybělo, dalo se to najít někde v jeho okolí. A nad to všechno tam samozřejmě byla teta, co nám skvěle vařila, křičela na nás, když jsme na zahradě šlapali na záhonky, ale dovolila nám lézt po stromech, ve dne na ně věšet pirátskou vlajku, v noci rozsvícenou petrolejku, a ještě mnoho jiného, co se jinde než v Kralupech u tety Marie dělat nedalo.

Ač nenosila "naftalínem nasáklé hnědé či zelené sukně" (nevzpomínám si, že bych ji kdy viděl jinak, než v kalhotách) a ani zbytek výše citovaného popisu na ni tak úplně nesedí, byla to, nakolik mohu soudit, velice zbožná dáma. A zbožná tak, že jsem nikdy neviděl důvod zpochybňovat té zbožnosti autenticitu nebo zralost.

Když jsme jako malí u mámy vyzvídali, proč k tetě Marii, narozdíl od většiny tet, nepatří žádný strejda, dozvěděli jsme se, že teta za mlada měla jakousi známost, její vyvolený však byl vyznání evangelického, rodiče z jedné ani druhé strany si takový vztah nepřáli, a tak z něj sešlo. Když jsem po letech, když už byla teta po smrti, ve věci oné tragické historie vyzvídal u babičky (tetiny nejstarší sestry), dozvěděl jsem se dotyčného pána jméno, ale také úplně jinou verzi vyprávění: když prostřední ze sester začala chodit s kolegou z fakulty (kterého si později vzala a žili spolu - snad víceméně šťastně - až do smrti), tento nezadané sestře nejmladší dohodil svého kamaráda, pana M., který skutečně byl evangelického vyznání. Známost ovšem neměla dlouhého trvání, a to ne pro nepřízeň rodičů, ale protože teta o pana M. nestála. Tak si vyberte.

(Závěrem čtenářský tip: případné fanynky a fanoušci kontroversního katolického guru P. Ladislava Kubíčka najdou nejednu zmínku o tetě Marii, rovněž jeho oddané fanynce, v knížce "Až k prolití krve". Jestli si dobře vzpomínám, jmenují ji tam "Márinka". A ten divný skaut na fotce z jejího pohřbu jsem já. Že na pohřeb skautské pratety půjdeme ve skautském kroji, vymyslela tehdy druhá skautská prateta. Dnes už bych na ten nápad samozřejmě nepřistoupil.)

teta A.

jediná ještě žije, pročež budiž její identita ochráněna alespoň před čtenářem nepříliš zvídavým. Zatímco teta Jenka i teta Marie patří k příbuzenstvu z máminy strany, teta A. je prateta ze strany tátovy, dcera rolníka z chudého pošumavského gruntu. Pradědeček, vida, že hospodářství potomky neuživí, poslal postupně všechny tři na střední školy. Teta vystudovala v Praze střední školu zdravotní a pracovala jako zdravotní sestra na operačním sále. Větší část života ovšem nakonec strávila jako farní hospodyně, uplatňující svoje odborné znalosti především v péči o jednoho kněze s těžkou cukrovkou.

Proč se nevdala jsme bez rozpaků vyzvídali přímo u ní (což by třeba u tety Marie bylo těžko myslitelné), nebo na to možná někdy zavedla řeč dokonce sama. Z vyprávění jsme věděli, že o šikovnou sestřičku z chirurgie jevil zájem nejeden lékař, a že měla i řadu jiných nápadníků. (Po zhlédnutí starých fotek z půdy se jim nic nedivíme - poznámka autora.) A proč že se tedy teta za žádného neprovdala? "Víš, Kubíku, mně žádnej nebyl dost zbožnej." -- Zlému jazyku by se chtělo zeptat se, jestli to nebylo spíš tak, že žádný muž na světě nebyl s to udržet krok s tetiným vražedným pracovním tempem. Méně prostořeká alternativní interpretace by mohla poukázat na to, že teta jakoby zůstala viset mezi dvěma světy - moderním městským, kde studovala, pracovala, a kde po ní koukali lékaři z oddělení, a světem venkovským, s prostou tradiční vírou rodného domu (která jako by si nikdy nepřipustila zásadnější zpochybnění, v důsledku čehož je ovšem těžko přístupná jakémukoli smysluplnému dialogu s nevěřícím nebo jinak-věřícím světem). Pro venkov asi už příliš vzdělaná a noblesní, s městskou elitou kulturně, světonázorově a hodnotově nekompatibilní. Ale jistě je třeba vzít vážně i vysvětlení nabízené hlavní protagonistkou onoho životního příběhu: možná to bylo opravdu hlavně o zvláštních náboženských aspiracích, které ovšem (snad i díky nepřízni doby) tetu nepřivedly do kláštera, ale k neokázalé a neoficiální formě jakoby-zasvěceného života v "úřadu" farní hospodyně.

Zobrazeno 1780×

Komentáře

Podiven

V čem spočívá kontroverse patera Kubíčka? (znám jej jen jako mučedníka a člověka s pověstí svatosti).

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio