Metabolity ducha korábu pouště

Je to důstojné a spravedlivé

1. 7. 2021 17:05

Možná, že dialog před prefací nikdy nebyl zamýšlen jako celebrantem a shromážděním střídavě recitovaný. A možná mi jenom zůstává skryto, jak se ta slova vyslovují a frázují správně. Každopádně to je část mešního řádu, která se mi, když se recituje v latinském originálu, jeví (rytmicky, melodicky) nelibá. "Dignum et iustum est." Chorální nápěv z těch slov vykouzlí něco úplně jiného, ale když se to prostě jenom odříká, působí to nepatřičně. Ve světě podle dromedara by žádných recitovaných prefací a dialogů před nimi nebylo. Nebo alespoň žádných prefací recitovaných latinsky: oč plnější zvuk má české "Je to důstojné a spravedlivé"!

 

Skautské středisko, ke kterému jsem patříval, mělo (a stále má) tábořiště poblíž Hutí pod Třemšínem, a tak jsme (zprvu mezi táborníky nepočetná katolická menšina, v pozdějších letech, když ostatní katoličtí skauti odrostli, už jenom já sám) o táborových nedělích ráno vždycky vstávali ještě před budíčkem, oblékli skautské kroje a mašírovali hodinu cesty na mši do Starého Rožmitálu.

Vždycky jsem byl náchylný k tomu, že se mi v přeplněných a nedostatečně větraných chrámových prostorách dělalo špatně, a to se mi jednou přihodilo i tam, pod tou staroslavnou kruchtou, na níž kdysi řediteloval Jakub Jan Ryba. Přesunul jsem se proto do předsíně, kde bylo víc čerstvého vzduchu. Sotva jsem se držel na nohou, a tak jsem si nakonec, na svou důstojnost více nehledě, na pravé straně chrámové předsíně sedl na zem.

Mše dospěla k prefaci.

"Vzhůru srdce."

"Máme je u Pána."

"Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci."

A když jsem, tak jako tisíckrát předtím a tisíckrát potom, jen na nezvyklém místě, ve stavu značného diskomfortu a hlasem notně nakřáplým, odpověděl "Je to důstojné a spravedlivé," tam na zemi v předsíni starorožmitálského kostela se něco stalo. Patrně to nebylo nic nadpřirozeného, ale byla to jedinečná zkušenost, pro kterou jinak ve své osobní historii marně hledám obdobu. Nahlédl jsem tíhu těch slov. Že na té římsky uměřené průpovědi, která mi do té doby byla sotva něčím víc než zbožnou slovní vatou, jaksi leží celá tíha Boží skutečnosti. Že závažnost těch slov je úměrná tíze toho, čemu se jimi obřadně přitaká. Jak nevypravitelně "důstojné a spravedlivé" je "vzdávat díky Bohu, našemu otci".

Od té doby uběhla řada dalších táborů s nedělními cestami do Rožmitálu - a teď už také více než deset let, kdy tam skautská historie běží dál beze mě. Dodnes však, kdykoli vyslovuji ono "Je to důstojné a spravedlivé," říkám to tak, jak mě naučil ten pronikavý okamžik jedné červencové neděle už-nevím-kterého roku v předsíni rožmitálského kostela.

Zobrazeno 570×

Komentáře

JiKu

Mám dojem, že jsem někde četl, že "dignum et iustum est" jen nějaká starořímská fráze, idiom, něco ze senátu či co. Souhlasné zvolání, které korunovalo a potvrzovalo nějakou projevenou myšlenku.

Mně se "dignum et iustum" v latině líbí. Je to lapidární a správně odrecitováno úderné.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio