Metabolity ducha korábu pouště

Zač vděčím divadlu

16. 5. 2021 21:18
Rubrika: O mně

Z programu nepomuckých slavností se zdálo, že včera večer možná budou nešpory v podání skvělého sboru dovezeného z Plzně. Takovou slávu jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Přenos jsem pustil v dostatečném předstihu, takže jsem viděl i celou divadelní hru o oslavovaném světci v podání místních školních dítek. "Kostýmy dobré, ale je vidět, že ten, kdo to s dětmi nacvičoval, se nejspíš sám divadlu dlouhodobě nevěnuje," brblal jsem důležitě, a vzpomínal jsem na svou krátkou divadelní kariéru.

 

Někdy zkraje mé povinné školní docházky táta skončil na nějakou dobu v nemocnici a odnesl si z toho kontakty na některé spolupacienty z pokoje. Jeden z nich plánoval v novém školním roce otevřít dětský divadelní soubor (to možná zní důležitěji, než jak důležité to reálně bylo: fakticky to byl dramatický kroužek pod místním střediskem volného času), a protože mi tehdy loutkové divadlo připadalo jako hrozně skvělá věc (možná proto, že takhle malým dětem připadá jako hrozně skvělá věc skoro cokoli se před ně postaví), slovo dalo slovo a na začátku příštího školního roku, když "Pidivadlo Paraplíčko" v kladenském divadelním klubu zahájilo zkoušky, byl jsem u toho.

Brzy se ukázalo, že divadlo je mnohem méně skvělá věc, než se mi zdálky jevilo, k opravdovému loutkovému divadlu jsme se (od ovládání nejjednodušších loutek pštrosů) vůbec nedostali a s výjimkou jednoho maňáskového představení

...

"Měl jsem pěknou chaloupku dřevěnou, a liška ledovou. Prosila mě liška, abych ji k sobě pustil, aby se ohřála - a pak mě, zajíčka ubožáčka, vyhnala!"

"Neplač, zajíčku! Já ji z tvé chaloupky vyženu!"

"Pejsek ji vyháněl a nevyhnal, medvěd ji vyháněl a nevyhnal, ani ty ji nevyženeš!"

jsme cvičili divadlo hrané (brr). Já pak jsem byl dítko stydlivé, pro to, jak hrané divadlo funguje, jsem neměl sebemenší pochopení, přehrávání, do kterého nás náš udatný principál nutil, se mi jevilo nedůstojné a falešné, a měli tak se mnou dost zlosti. Na konci roku jsem se s divadlem nadobro rozloučil.

 

Po letech jsem pana Fouse někde potkal. "No to víš, že si tě pamatuju! Byls dítě bez špetky hereckého talentu. V souboru jsem si tě tenkrát nechal jen protože jsem se znal s tátou." ... Kvalitě tehdejšího souboru asi tahle protekce dvakrát neprospěla, ale čistě sobecky jsem za ni vděčný. Leckdo, kdo mě zná jako bázlivého asociála, by se možná divil, kdyby mě viděl v některé ze situací, kdy mě okolnosti postavily před úkol přednášet něco před publikem. Přednášení před publikem bylo totiž alfou i omegou naší divadelničiny a drilovalo se týden co týden, víc než cokoli jiného. Samozřejmě v tom nejsem nijak dobrý, ale (jako nezamýšlený vedlejší účinek toho dávného zájmu o loutkové divadlo) mám odmala nacvičeno nehroutit se z toho a zvládat to. Nakolik můžu soudit podle sebe, rok základních hereckých drilů značně prospěje i dítku bez špetky hereckého talentu. A možná zejména tomu.

Zobrazeno 414×

Komentáře

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio