(Jedna volná asociace k včerejšímu článku.)
"Volala jsem s babičkou, a představ si, že byla u švadleny dát si ušít sukni," referovala mi máma někdy loni v létě. "To by mě nenapadlo, v devadesáti si ještě dávat šít sukni."
"To víš, babička musí. Babička je dáma." (Naše maminka, narozená v druhé polovině padesátých let do poměrů spíš chudých a dospívající v letech sedmdesátých, nikdy nebyla dáma.)
"Co je to dáma?"
"Hm. ... Je to jakási role, kterou člověk přijme. Sada pravidel, podle kterých hraje sebe sama. Sada přípustných kroků, povinností a omezení, kterým se podřizuje."
Nesouhlasím.
Takhle (holčička) se dámou stává.
Když se jí stane, tak dámu nehraje, dámou je.
Kam se na ní hrabe Stanislavský.
Podobně, jako u kněží, řeholníků, policajtů ...
Opravdové kněžství, řeholnictví a dámství nejsou role.
Nejsou to role v tom smyslu, že by se daly oblékat a svlékat jako role divadelní. Jsou to role v tom smyslu, že jde o jakousi předem danou abstraktní entitu, kterou konkrétní člověk realizuje.
Tak to není role. Možná individuace.
Nerad bych předefinovával roli (případně psychologicky personu).
Můžeme to nazvat "životní cesta"?
Něco jako "tím se chci stát a taky jsem se tím stal(a)" ?
Tuším, že odbornou řečí se to nazývá "individuace archetypu".
Když se řekne "individuace archetypu", operuje se s nějakým speciálním pojmovým systémem (jungiánské psychoanalýzy?), který neovládám. Operování s pojmovými systémy, které neovládám, se obvykle snažím vyvarovat.
Souhlasím s JiKu. (kromě těch pověr o archetypech)
Joaquin Phoenix má tvář nalíčenou jako klaun, ale od jisté doby to pro Jokera není maska (role), proto je v tom filmu ten moment kdy jeho nalíčený obličej (klauna) zakrývá "prefabrikovaná" maska klauna. Když tedy v poslední části filmu chce, aby jej v nějakém TV pořadu ohlásili jako Jokera, tak tím myslí svou identitu, nikoli roli.
Nic jiného, než aplikaci těch nesmyslů o archetypech, jsem netrvrdil :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.