Metabolity ducha korábu pouště

Zpoza plotu

17. 2. 2021 19:46
Rubrika: O mně | Štítky: pohřeb , smrt , Jaroslav Foglar

Ve švermovském kostele sv. Mikuláše za celý svůj život nepamatuji jediný pohřeb - dílem asi proto, že pohřby bývají ve všední den dopoledne, kdy školou povinná mládež bývá mimo hru, dílem proto, že zbožný houfec k bohoslužbám se v daném filiálním kostele scházející nikdy nebyl příliš početný. Když pár let zpátky umřel a ze "svého" kostela byl pohřbíván dlouholetý místní varhaník (a jeden z posledních žijících pamětníků někdejšího hnidouského oddílu Junáků volnosti) pan Starý, na jeho pohřeb jsem se chystal jet, ale pak mě studijní povinnosti zdržely na jihu Čech.

Nikdy jsem se ve švermovském kostele žádného pohřbu neúčastnil, ale jeden jsem přeci alespoň z dálky pozoroval. Přímo naproti kostelu je totiž školka. Její zahrada je z větší části skrytá za budovou a obehnaná zdí, ale malá část vybíhá až k hlavní silnici a místo zdi má plot. A tak, když se otevřely dveře kostela a ryčně zazněla dechovka, utíkali jsme všichni k plotu, přilepili se na jeho drátěná oka a pozorně sledovali, co se to tam u kostela zajímavého děje. A tu vynášeli z kostela ven takovou velikou tmavou krabici.

Kdybych byl věděl, že nesou rakev s nebožtíkem, byla by mě jistě naplnila posvátná hrůza, protože sotva co bylo v dětském světě děsivější než smrt, zhmotňující se třeba právě tímto způsobem. Mě ale posvátná hrůza z rakve s nebožtíkem naplňovala jen tak napůl, protože jsem na jednu stranu měl tušení, že by to asi přeci jen mohla být ona, na druhou stranu mě hrozně mátlo, že to byla velká krabice, jakýsi kvádr, a ne rakev náležitě rakvovitá, totiž směrem ke dnům se zužující, podobně jako necky. Když se snažím vzpomenout si, kudy se do dětského světa vlámalo povědomí o smrti, pohřebních proprietách a jejich náležitostech, nenapadá mě nic jiného, než komiks Rychlé šípy. Charakteristické je, že ve foglarovském světě je smrt přítomná poměrně hojně, a to téměř vždycky právě jako něco tajemného a hrůzu nahánějícího.

Dnes dechovka nehrála, ale o vzbuzení pozornosti se dostatečně postaral vyzvánějící umíráček. Za plotem zahrady se zase tísnila pestrobarevná změť dětských bundiček a nosy nalepené na drátěný plot sledovaly to neobvyklé divadlo. Snad na někoho padla i (pochybnostmi o pravé povaze pozorovaného neředěná) hrůza: tentokrát totiž čtyři pohřebáci s námahou vynášeli z kostela nefalšovanou rakvovitou rakev, a ten nebožtík uvnitř byl náš táta.

Zobrazeno 503×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio