Nedávný článek o obrázkových dětských "biblích" pro poslední uváděnou publikaci (Komiksová bible, KNA 2020) nejmenuje žádné zápory. Já bych tedy přinejmenším dva měl: je to kdovíkolikáté opakované vydání publikace, jejíž výtvarná stránka už opravdu není na výši doby a působí dosti nevábně. (To ostatně v konkurenci soudobých obrázkových knížek působila už na začátku devadesátých let.) Ale hlavně: je tam ten strašlivý Lazar! Jako dítě jsem se nebožtíka Lazara, komplet zamotaného do fáče jako mumie a na povel vylézajícího z hrobu (poslepu se zavázanou hlavou!), hrozně bál. Protože jsem nevěděl, kde přesně se v "bibli" nachází, nikdy jsem si ji neprohlížel o samotě, abych na něj nebyl sám, kdyby na mě ze stránek knížky vykoukl. (Myslím, že i kdyby mi tehdy stokrát vysvětlili, jak radostný příběh o vzkříšení Lazara vlastně je, nic by to nepomohlo, protože zjev té mumie se zahalenou tváří vylézající z hrobu byl prostě sám o sobě neodpáratelně strašidelný.)
Nestává se moc často, že by nějaká antifona z breviáře byla vyřazena z liturgického provozu. Pokud vím, od vydání Denní modlitby církve (1988) se to přihodilo jen jednou, když svátek sv. Cyrila a Metoděje byl i pro Čechy povýšen na slavnost a z užívání tak vypadly texty pro nešpory památky sv. Prokopa, které musely ustoupit prvním nešporám slavnosti. Podruhé se to děje dnes: kongregace pro bohoslužbu vydala dva dekrety měnící Všeobecný římský kalendář. Ten zajímavější z nich mění dosavadní památku sv. Marty (29. 7.) na památku sv. Marty, Marie a Lazara (jak ji už léta slaví benediktini a cisterciáci), což s sebou nese i změnu velké části liturgických textů. Antifona k Magnificat zůstává, protože už ta dosavadní sourozence z Betánie zmiňovala všechny tři, ovšem antifona k Benedictus se mění. Místo dosavadního Martina vyznání u Lazarova hrobu (Marta řekla Ježíšovi: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět") se teď bude zpívat nová antifona, která se ještě nikde v liturgii hodin nevyskytuje: Ježíš obrátil oči vzhůru a zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" (pracovní překlad podle ČLP, Jan 11, 41.43) Tak tedy jeden z mých (jak teď koukám, ne moc povedených) hudebních výtvorů bude muset v dohledné době ustoupit přesně těm slovům, která v komiksové bibli vyvolávají z hrobu onu strašidelnou mumii.
(Kdyby se někdo chystal o památce sourozenců z Betánie zpívat latinské chorální nešpory, textově nejpodobnější existující antifona z pokladu gregoriánského chorálu je asi tahle.)
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Pokud někdo do knihy předepíše nějaké kolonky tak mi přijde patřičné je vyplnit.
Pokud je to kromě kalendáře jediná tiskovina v chalupě tak proč ne.
Oficiální české znění nových textů je na světě http://www.liturgie.cz/ke-stazeni/dodatky-k-misalu-a-breviari/a/pamatka-sv-marty-marie-a-lazara
Protože se pro novou památku používají společné texty o svatých ženách a slaví se víc svatých žen zároveň, bude se v ranních chválách narážet na tohle obskurní responsorium http://www.inadiutorium.cz/blog/20220201-spravedlivi-se-raduji (dromedáři se taky radují)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.