Kalendář Starokatolické církve v ČR

Koukám, že jsem do rubriky o softwarovém velbloudím trusu ještě nenapsal vůbec nic o knihovně počítající (pokoncilní římský) liturgický kalendář a aplikacích nad ní postavených, což mě zpětně překvapuje, protože to je vůbec nejhodnotnější kousek svobodného softwaru z mé dílny. Ale asi mi přišlo, že to na Signálech beztak nikoho zajímat nebude. A ejhle - teď najednou věřím, že si všichni rádi přečtou o kalendáři starokatolickém.

To se má tak: už nějaký ten rok je na světě ona výše zmiňovaná knihovna počítající římský liturgický kalendář. Nezdá se, že by byla sama o sobě nějak víc využívaná, ale kalendářové API, které jsem nad ní postavil, celkem využívané je, a i o knihovnu čas od času někdo zavadí. Tak před časem jeden "sjednocený anglikán" začal pracovat na tom, jak ji přiohnout, aby správně počítala kalendář "anglikánskokatolického" osobního ordinariátu, ke kterému náleží. Kalendář je tomu římskému dost podobný na to, aby mělo smysl z mojí knihovny vyjít, ale také dost nepodobný, takže je to úkol netriviální, a nebyl jsem si jistý, jestli moje od boku střílené rady, jak to udělat, vůbec budou fungovat. Bylo to potřeba vyzkoušet. Nápad jsem nosil v hlavě delší dobu, v létě, když byly otevřené knihovny, jsem si na KTF UK nafotil kalendárium starokatolického misálu, a předevčírem jsem na to konečně vletěl a nabušil knihovnu pro výpočet kalendáře Starokatolické církve v ČR. Technická stránka věci na Signálech nikoho zajímat nebude, ale pro mě byla neméně zajímavá stránka liturgická. V čem se kalendář českých starokatolíků od římskokatolického liší?

Stejně jako u kalendáře sjednocených anglikánů, ba ještě víc, je ten starokatolický římskokatolickému velice podobný. Pokoncilní římský kalendář (v oficiálním českém překladu) evidentně byl při jeho koncipování výchozím bodem. Shodují se liturgické doby, jejich časové vymezení a názvy. Shodné jsou i hlavní stupně svátků, jejich názvy, větší část chování při kolizi s nedělí nebo svátkem vyššího stupně. Logika přesunu potlačených slavností je jednodušší - evidentně proto, že starokatolický kalendář má slavností poskrovnu a složitější přesunové situace (zejm. současná kolize slavnosti sv. Josefa a slavnosti Zvěstování Páně se Svatým týdnem nebo Velikonočním oktávem) v něm nenastávají. V privilegovaných dobách nejsou, narozdíl od římského kalendáře, památky svatých degradovány na pouhé připomínky. Zdá se, že všechny památky jsou, s výjimkou "Památky zemřelých" a památky Tomáše Becketa, zásadně nezávazné.

Kalendárium svatých se na první pohled nápadně liší tím, že tito v něm jako "svatí" nejsou titulováni. To by samo o sobě nemuselo nic znamenat - středověká kalendária jsou také často úsporná a vystačí si s úsečným "Václava mučedníka", protože to, že jde o svatého Václava, je v daném kontextu samozřejmé. Tady se ovšem i z širšího kontextu zdá, že jde opravdu o projev posunu od katolického kultu svatých směrem k protestantskému "wir ehren die Heiligen, wir verehren sie nicht" (svaté ctíme, ale neuctíváme). Liturgie staví před oči úctyhodné svědky víry - nedovolává se pomoci nebeských přímluvců a neoslavuje je. Celkově je v sanktorálu svátků výrazně méně - oproti kalendáři českých a moravských diecésí zhruba polovina.

Systém titulů svatých je opět v zásadě pokoncilní římský, nápadným rozdílem je opuštění zvláštního titulu "papež" (např. 10. 11. starokatolíci slaví "Lva Velikého, biskupa a učitele církve"), u starokatolíků, s ohledem na příčiny starokatolického schismatu veskrze pochopitelné. Zajímavější je, že ve starokatolickém kalendáriu nenajdeme ani další tradiční titul: "panna". Anežka Římská je prostě "mučednice", Scholastika "řeholnice", atd. To už není "nutný důsledek starokatolictví", ale rys modernistický. Zasvěcené panenství jako zvláštní cesta svatosti je věc modernímu člověku nejpozději od sexuální revoluce 60. let na hony vzdálená, v české starokatolické církvi navíc nemá institucionalisovanou formu (řeholní společnosti; ordo virginum), tudíž se (ke škodě katolicity starokatolické církve) maže i z kalendáře.

V kalendáři je možné rozlišit vrstvu starou římskou (resp. západní - za zvláštní zmínku stojí svátek sv. Filipa a Jakuba na původním datu 1. 5. nebo svátek Rozeslání apoštolů), vrstvu tradičních českých zemských patronů (přičemž svátky, kde české římskokatolické datum není samozřejmé - Cyril a Metoděj, Anežka - se slaví ve stejný den jako aktuálně u nás), doplněnou o sv. Vintíře (ten v kalendáři českých a moravských diecésí nefiguruje, má jenom lokální kult), sv. Wilibrorda jako společný svátek Utrechtské unie, a konečně celkem početnou vrstvu "svatých" specifických pro český starokatolický kalendář. Figuruje tu řada obětí totalitních režimů 20. stol., jimž v římskokatolické církvi běží (nebo neběží, ale zvažuje či zvažovalo se zahájení) beatifikační proces: Josef Toufar, Jan Bula, Josef Štemberka. Další dva katolíci pravděpodobně zavraždění StB, Přemysl Coufal a Pavel Švanda. Nekatolický prostor zastupují jen mučedníci "české reformace" mistři Jan Hus a Jeroným a zakladatel ekumenické komunity v Taizé br. Roger.

Sečteno a podtrženo, kalendář je katolický mnohem víc, než jsem čekal. Zároveň ho ale jeho výrazné modernistické rysy činí pro mě ne-chutným.