Modlitební knížka: Základní a tradiční katolické modlitby. [sestavil a redigoval Pavel Mareš] Praha: KNA 2020.
Posledních několik let jsem vyhlížel reedici zelené modlitební knížky v pevné vazbě, ale místo toho vyšel tento úplně nový sborník modliteb sestavený šéfredaktorem KNA Pavlem Marešem. Po zelené knížce se tedy budu muset poohlédnout v antikvariátech. Její nástupkyni jsem si koupil, prošel, a nabízím hrst postřehů z toho.
Je třeba říci, že knížka svou koncepcí nemíří do té oblasti, o kterou nám v této rubrice především jde. Úvod, souhrn na zadní straně desek i propagační materiály nakladatelství knížku prezentují jednoznačně jako pomůcku pro osobní modlitbu jednotlivého křesťana. Ale "základní a tradiční katolické modlitby," byť sestavované pro potřeby jednotlivého modlitebníka, téměř nutně zahrnují i některé pobožnosti běžně konané společně, jakož i další ukázky formálně vybroušenějších modliteb. Právě na tuto část obsahu se zde především zaměříme.
Knížka je koncipována jako sborník modlitebních textů, roztříděných do dvanácti tematických okruhů.
Texty k modlení, tištěné patkovým písmem, jsou někdy doplněné o úvody či o samostatně stojící krátké texty poučné, inspirativní apod., většinou vzaté ze spisů svatých a z magisteria papežů posledního století. Tyto "nemodlené" texty jsou tištěny písmem bezpatkovým. (Některé komplexnější celky určené k modlení obsahují i rubriky, ty jsou tištěny kurzívou.)
Oddíl 2. Základní křesťanské modlitby obsahuje víceméně to, co se od něj očekává. Zamrzí absence latinského znění alespoň těch úplně nejzákladnějších modliteb, ale na to se samozřejmě dá odpovědět, že ta jsou v Kancionálu a v K[ompendiu]KKC - a ve sbírce textů pro podporu osobní modlitby tudíž nejsou kdovíjak potřeba.
S ohledem na to, o čem v této rubrice dosud byla řeč, zaslouží zmínku modlitby před jídlem a po jídle (s. 35). Jsou úplně krátké a jednoduché (velice blízké č. 026A v Kancionálu), formulované jako předsednické modlitby. Modlitba před jídlem je prosbou o požehnání, modlitba po jídle prostou modlitbou díků:
Děkujeme ti, všemohoucí Bože, za všechna tvá dobrodiní, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Amen.
Ať duše všech věrných zemřelých pro Boží milosrdenství odpočívají v pokoji.
Amen.
Spojovat s díkůvzdáním po jídle přímluvu za zemřelé jsem asi ještě neviděl, ale v zásadě té ideji není co vytýkat. Stojí za zmínku, že nejde o jen tak nějakou prosbu za zemřelé, ale o liturgický element - veršíček, kterým se uzavírala(á) každá hodinka předkoncilního oficia. Jako text k říkání mi daná formulace moc nejde do pusy, lépe snad "Duše věrných zemřelých / ať pro milosrdenství Boží / odpočívají (ještě lépe by znělo: odpočinou) v pokoji."
V oddílu 3. Ranní a večerní modlitba mezi modlitbami v běžném slova smyslu nápadně vyčnívají čtyři členité rituální celky (spíše než modlitby), z nichž tři víceméně kopírují základní strukturu liturgie hodin. Jako příklad struktura ranní modlitby:
Večerní modlitba je vystavěna velice podobně. Modlitba před spaním je strukturou i obsahem do té míry podobná kompletáři po druhých nedělních nešporách, že musím hodnotit jako politováníhodné, že tento nebyl reprodukován v celku a bez úprav. Provedené úpravy jsou totiž marginální, nepřinášejí žádnou zjevnou hodnotu, jen narušují úplnou identitu s texty breviáře.
Čtvrtým rituálním celkem je "Odpolední modlitba na připomínku Ježíšovy smrti". Je výrazně kratší, struktura je jednodušší. Na první pohled sestává ze dvou modliteb. Ta druhá je orace téměř klasické výstavby, byť z těch velmi upovídaných a s výrazně neelegantním napojením prosebné části. Co říci o té první?
Tvému kříži se klaníme, Pane, a slavíme tvé svaté vzkříšení.
Neboť kříž přinesl radost celému světu.
Kristus byl vydán pro naše hříchy
a vstal pro naše ospravedlnění. Amen.
Především, že to není ucelený text. První věta oslovuje "Pána", druhá ji rozvíjí. Třetí, bez jakékoli snahy o návaznost, najednou mluví ve třetí osobě o "Kristu". Kdo má v hlavě uloženy zpěvy Denní modlitby církve, nemusí si nad tím textem dlouho lámat hlavu: jde o dvě prostě za sebe položené antifony z breviáře: "Tvému kříži ... celému světu" je třetí antifona ranních chval Velkého pátku (též k Benedictus o svátku Povýšení svatého kříže), "Kristus ... ospravedlnění" je (ne zcela doslovný) citát antifony pro modlitbu uprostřed dne ve Velikonočním oktávu (podle Řím 4, 25). Není nic špatného na tom, při sestavování modlitební knížky čerpat vhodné zbožné průpovídky z breviáře. Ale je odporné a zavrženíhodné tupě navršit nesouvisející průpovídky z breviáře a vydávat to (formátováním, připojeným Amen) za významový celek - modlitbu. (Srov. proti tomu mariánskou modlitbu papeže Pia X. na s. 103: také jde v podstatě o pospojované úryvky z liturgických a paraliturgických textů, ale takové, že výsledek tvoří jednotný, smysluplný, modlitelný text.)
K většině obsahu a tím ani ke knížce jako celku tady nemám co říci. Snad jen, že jsem v tiráži nepřehlédl poznámku "vychází v řadě Modlitební knížky" a samozřejmě jsem zvědav, co v té řadě vyjde dál.
"kdo nevěří správně, těžko se může modlit správně, respektive modlitby sám správně skládat"
To je IMHO podobná pověra, jako že víra je nutným předpokladem teologie. Velkým dílem (pokud ne vůbec) jde o to, správně si osvojit pravidla dané jazykové hry.
Samozřejmě by někdo mohl namítat, že ona výše pohejtěná modlitba na téma Kristova kříže je v úplném souladu s pravidly (neliturgického) katolického modlení, neboť tlak na smysluplnost a jazykovou učesanost výpovědí obvykle není v této jazykové hře nijak zvlášť velký, a žalmy, které jsou všeho katolického modlení stálou součástí a inspirací, mnohdy vykazují inkoherence podobného i hrubšího rázu.
Že, když daný výtvor poměřuji požadavkem "modlení bez blábolení," nerespektuji jeho žánr.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.