Metabolity ducha korábu pouště

Jedenáctá přímluva

9. 4. 2020 15:56

Zatímco ve světě umírají lidé, dromedar neví, o kterých modlitbách dřív psát šťouravé články.

Omezením veřejných bohoslužeb vyvolaná vlna tvořivosti v oblasti bohoslužeb domácích poskytuje materiál k reflexi na dlouho - a patrně nejen pro mě. Dnes ale chci věnovat pozornost liturgickému textu v nejvlastnějším slova smyslu - "koronavirové přímluvě", kterou se budou kněží modlit za zavřenými dveřmi kostelů v rámci "velkých přímluv" letošních velkopátečních obřadů.

 

Velkopáteční přímluvy (online např. zde) mají zvlášť slavnostní formu. Každá se skládá ze slavnostní výzvy k modlitbě, uvádějící konkrétní úmysl, chvíle tiché modlitby (k níž se podle předkoncilního řádu pokaždé na pokyn jáhna poklekalo) a orace, která modlitby věřících na daný úmysl shrnuje a uzavírá. Přímluv je dnes v misálu deset a jsou to přímluvy "za všechny", ne však "za všechno": postupně se v nich prosí za jednotlivé podmnožiny lidstva (vymezené převážně stupněm přináležitosti k církvi), aby se neminuly cílem; závěrečná desátá přímluva pak prosí o překonání vší pozemské nouze a utrpení a spásu pro umírající.

 

Kongregace pro bohoslužbu ve svých pokynech ke slavení Velikonoc v podmínkách koronavirové pandemie (Prot. N. 153/20 z 19. března, 154/20 z 25. března) diecésním biskupům uložila, aby nechali do velkopátečních přímluv zařadit zvláštní přímluvu za nemocné, zemřelé a za ty, na které pandemie těžce doléhá jiným způsobem. 30. března vyšlo na webu liturgie.cz (z titulu toho, že je teď i publikační platformou Liturgické komise ČBK) "vademecum pro kněze", obsahující mj. i české znění této přímluvy. (Až) téhož dne 30. března pak (Prot. N. 155/20) Kongregace pro bohoslužbu zveřejnila svůj vlastní návrh znění přímluvy. Z řečeného plyne, že když budeme srovnávat český text s latinským, nejde o srovnání překladu s originálem, ale dvou vzájemně nezávislých liturgických textů téhož určení. Také je zřejmé, že texty vznikaly dost narychlo (a pro jednu jedinou příležitost), tudíž by nebylo správné klást na ně nějak zvlášť vysoké nároky. Ale já příležitostem k hejtování těžko odolávám.

 

Český text zveřejněný ve "vademecum pro kněze":

11. Za lidi stižené pandemií

Modleme se k Bohu,
který léčí i nejhlubší lidské nemoci,
za lidi stižené nynější pandemií.
Kéž uzdraví nemocné,
milosrdně k sobě přijme zemřelé.
Kéž odmění a povzbudí obětavé,
utěší smutné i bezradné
a vede lidskou vynalézavost tak, aby uměla
řešit to, co nás tíží.

Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:

Všemohoucí, věčný Bože,
tys lidem podle svědectví Písma navracel zdraví.
Vyslyš naše prosby,
očisti nás jako kdysi Námana
a svou milostí proměň tuto krizi
           v čas příhodný pro obrácení.
Skrze Krista, našeho Pána.
O. Amen.

 

Co jsou "nejhlubší lidské nemoci"? Za mě je to zavrženíhodné slovní bláto. "Nejhlubší lidské" můžou být třeba "tužby", ale ne nemoci. Sice chápu potřebu nějakého "zveličujícího epiteta", ale "nemoci" nejspíš žádné (do liturgie stylově) vhodné nemají.

V rovině slovní zásoby mě dráždí "pandemie" a "krize". V běžných nedělních přímluvách by obojí prošlo bez povšimnutí, protože běžné nedělní přímluvy (s možnou výjimkou úvodu a závěru) se zpravidla vyjadřují víceméně jazykem všedního dne a nevyhýbají se zcela konkrétním potřebám, ale v kontextu slavnostní řeči přímluv velkopátečních taková technická slova působí nepatřičně.

Dá-li se něco pochválit, pak nejspíš pěkná struktura a rytmus výzvy, do jisté míry podobné výzvě desáté přímluvy, po níž má ta diskutovaná (nadepsaná jako jedenáctá) následovat. Jenže se zdá, že možná právě péče o pěknou strukturu a rytmus má za následek podivný myšlenkový postup. Zatímco jednou z obecných zákonitostí přímluvné modlitby je končit přímluvou za zemřelé (srov. také výzvu desáté přímluvy), tady jsou zemřelí zmíněni hned v úvodu a pokračuje se prosbou za "obětavé, smutné a bezradné", aby text nakonec vyvrcholil prosbou, ať Bůh "vede lidskou vynalézavost tak, aby uměla řešit to, co nás tíží". Daný myšlenkový postup a položení důrazů (kde největší důraz leží na posledním bodu výčtu) jsou v mých očích zrůdné. Křesťanství je v jádru "náboženství překonání smrti" - a právě proto nemůže smrt znevažovat. (Zejména pak ne v den připomínky smrti Páně, kdy je tento rozpor nepřehlédnutelný.) A zmínit zemřelé jen tak mimochodem, jako jeden bod uprostřed výčtu, a slavnostně zakončit prosbou, aby lidská vynalézavost uměla "řešit to, co nás (živé) tíží," znevažování smrti prostě je.

Stojí za zmínku, že výzva (kromě prosby za "obětavé" a za "vynalézavost", které jsou plodem vynalézavosti Liturgické komise) přesně sleduje pořadí výčtu úmyslů v dekretu z 19. března - a že stejná sada intencí je v dekretu z 25. března jmenována v pořadí jiném, sledujícím rostoucí závažnost (od těch, na které pandemie doléhá, přes nemocné k zemřelým).

 

Z orace jsem také rozpačitý: "tys lidem podle svědectví Písma navracel zdraví" tak trochu říká "Bůh možná je pánem života a smrti, ale možná taky ne, my žádné důkazy neviděli" (což můžou říkat malověrní dromedáři o zamračených večerech, ale liturgickým textům to nesluší).

"Vyslyš naše prosby, očisti nás jako kdysi Námana a svou milostí proměň tuto krizi v čas příhodný pro obrácení." Jistě, "očištění" Námana je příklad spektakulárního zázračného uzdravení těžce (a nakažlivě) nemocného. Ale modlitba nezůstává u prosby o tělesné zdraví, přechází na "duchovnější" rovinu a končí prosbou o proměnu "morové rány" v "čas příhodný pro obrácení". V mých očích to je něco jako modlit se nad rakví (ne nad rakví starého člověka na konci naplněného života, ale někoho, kdo po sobě nechává manželku a malé děti), "aby tvá milost proměnila tuto ztrátu v příležitost k novému růstu a prohloubení našeho vztahu k tobě". Znevážení skutečné pozemské nouze, jakého se dobrá liturgie nedopouští.

 

 

Závěrem nabízím překlad (z latiny, s přihlédnutím k verzím v živých jazycích) návrhu přímluvy, který zveřejnila Kongregace pro bohoslužbu. Možná by se jí také mohlo/mělo něco vytknout, ale můj hejtovací apetit je zcela vyčerpán. Každopádně je oproti výše diskutované výrazně lepší. Mému překladu jako takovému pak je co vytýkat zcela jistě a formální elegancí se výše pohejtované české verzi samozřejmě ani zdaleka neblíží.

 

Modleme se za všechny, na něž doléhá nemoc, [která se v těchto dnech šíří po světě]: kéž Bůh a náš Pán nemocným navrátí zdraví, propůjčí síly těm, kdo o nemocné pečují, truchlící rodiny potěší a zemřelým udělí plnost vykoupení.

Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:

Všemohoucí věčný Bože,

jediná oporo lidské slabosti,

shlédni dobrotivě na bídu všech svých dětí,

které trpí nynější pandemií, [sic, protože zveřejněné normativní verze v živých jazycích]

a svou milostí ulev nemocným v jejich utrpení,

propůjč síly těm, kdo o nemocné pečují,

dopřej věčné odpočinutí zemřelým

a dej, ať po celou dobu tohoto soužení

všichni nacházejí útěchu v tvém milosrdenství.

Skrze Krista, našeho Pána.

 

Snad jen ještě dodám, že by mi přišlo vhodné upravit začátek výzvy např. na "Dnes se modleme zvláště za všechny, na něž doléhá ..." - poslední standardní přímluva totiž, přísně vzato, většinu témat té mimořádné již zahrnuje a tento jejich vztah, jakož i mimořádnost a aktuálnost jedenácté přímluvy, se sluší (decentně, ale) explicitně vyjádřit.

Zobrazeno 297×

Komentáře

Adalberto

Přímluvu v českých on-line přenosech jsem prošvihl, ale příručka pro papežskou liturgii zařazuje mimořádnou přímluvu jako předposlední - což se shoduje s označením "IX b." v dodatku Kongregace pro bohoslužbu.

http://www.vatican.va/news_services/liturgy/libretti/2020/20200410-libretto-venerdi-passione.pdf

Adalberto

V katedrále sv.VVV byla jako jedenáctá.

dromedar

Nikomu neříkejte, že já jsem to četl "11 b". Asi takový ten mechanismus harmonisace nových vjemů s celkem již známého světa, který mudly chrání před poznáváním kouzelných bytostí a kouzel.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio