Metabolity ducha korábu pouště

Re: Manuál pro domácí nedělní bohoslužbu

14. 3. 2020 2:41
Rubrika: Euchologie | Štítky: bohoslužba , modlitba

Vzhledem k opatřením, která zavedla vláda v zájmu zvládnutí nastupující epidemie, byla v zemi zrušena patrně velká většina katolických bohoslužeb, včetně nedělních. Biskupové vyhlásili generální dispens od (nyní prakticky nesplnitelné a zároveň pro veřejné zdraví nebezpečné) povinnosti účasti na nedělní mši, tím však jistě nezaniká "náboženská povinnost" podle možností "světit den sváteční," a to nejen pasivně, upuštěním od "služebné práce", ale také aktivně, vhodnými bohoslužebnými úkony.

Pastorační středisko Arcibiskupství pražského jako pomoc pro ty potřeby promptně vydalo "Manuál pro domácí nedělní bohoslužbu" a mně to nedá, abych k němu nenapsal pár slov komentáře. Zařazení článku do rubriky Euchologie signalisuje optiku, kterou se na daný bohoslužebný program dívám. Společná modlitba, a zvlášť taková, která chce být nazývána bohoslužbou, má určité zákonitosti, na jejichž ne/dodržení do značné míry závisí, jestli se bohoslužba jakožto bohoslužba vydaří, jestli sklouzne do jiného příbuzného žánru (např. "lidová pobožnost" či "neformální společná modlitba"), nebo ztroskotá a vyzní jako trapná záležitost, jejíhož možného opakování se každý, kdo ji jednou zažil, předem hrozí.

 

Program obsažený v "Manuálu" na první pohled připomíná bohoslužbu slova vedenou laikem (viz zde její řád). Druhý pohled ukáže, že opravdu jen připomíná, a to spíše vzdáleně. Sleduje sice její základní osnovu od vstupních obřadů přes čtení k přímluvám, Modlitbě Páně a závěru, ale zcela postrádá vazbu na liturgické texty dané neděle (vstupní modlitba, množství a výběr biblických textů). Přitom jedním z prvků, které odlišují (katolickou) bohoslužbu od ostatních forem společné modlitby, je právě "církevnost": konání toho, co koná církev. K tomu patří dodržení zavedených rituálních forem (spíše než forem ad hoc sestavených) a příslušných textů (spíše než textů, které si sami vybereme). Netřeba zamlčovat, že kdybych nějakou domácí nedělní bohoslužbu chystal já, "Manuál" bych zdaleka obešel a uspořádal bych plnohodnotnou bohoslužbu slova, přičemž bych se (v domácích podmínkách a za nynějšího mimořádného stavu) nijak netrápil tím, že nejsem pověřený laik.

"Manuál" správně věnuje pozornost tomu, že pro bohoslužbu (i pro tu domácí) je třeba připravit vhodné místo. Předpokládá, že se bude konat kolem slavnostně prostřeného stolu. Proti tomu nelze nic namítat. Je-li v domě jakkoli skromný společný modlitební život, stůl bývá jedním z jeho zavedených míst, pokud není dokonce místem jediným.

Kromě vhodně připraveného "bohoslužebného prostoru" a předmětů (zde především biblické texty) však má bohoslužba ještě jeden, zásadnější předpoklad: lidi, kteří spolu umějí a chtějí bohoslužbu slavit. To je předpoklad nesamozřejmý. Nesamozřejmé je už to, že je někdo z rodičů ochoten a schopen zhostit se úlohy předsedajícího (kterou katolický laik-neklerik a nezaměstnanec církve zpravidla nemá nacvičenou, a která je o pořádný kus formálnější a exponovanější, než třeba role "předříkávač růžence"). Neméně nesamozřejmé je ovšem to, že zbytek rodiny na takovou hru přistoupí a v dané roli ho (popř. ji) bude brát vážně. Je něco úplně jiného předsedat veřejné bohoslužbě slova (ve veřejném prostoru, zpravidla za účasti nepříbuzných souvěrců) a slavit bohoslužbu slova (nebo její slabý odvar podle "Manuálu") v rodinném kruhu. Myslím, že vést veřejnou bohoslužbu je (zdánlivě paradoxně) úloha o poznání snazší, a tomu, aby se domácí nedělní bohoslužba (jakožto bohoslužba) vydařila, může významně napomoci, když se nekoná jenom v úzkém kruhu rodinném, ale ve shromáždění o něco větším, zahrnujícím pokud možno i dospělé osoby nepříbuzné.

"Je ... možné rozdat připravené papíry, na nichž bude úryvek textu vytištěný. Každý dostane chvilku čas, aby si text sám znovu přečetl. Pak si vezmeme tužky a každý si ve svém papíru zaškrtne slovo či slova nebo větu, které se ho dotkly. ... Po chvilce, když všichni mohli projít text a zaškrtnout si nějaké slovo, každý může přečíst jedno ze zaškrtnutých slov. ..."

Tahle aktivita je hrubé vybočení z žánru. Pokud to, co společně pácháme, je prostě "modlitba nad biblickým textem", prosím - můžeme v kroužku říkat, co koho oslovilo (brr). Můžeme dělat i spoustu jiných věcí. Ale pokud se snažíme o bohoslužbu, to je něco jiného. Bohoslužba se k volnějším formám společné modlitby má jako báseň v řeči vázané k básni volným veršem nebo formální tanec k nevázanému svíjení se na parketu. Má přísnější pravidla, omezenější výběr přípustných "tahů". Podtrhávání si na papíře ani předčítání, co mě oslovilo, do bohoslužby rozhodně nepatří.

Bohoslužba hodná svého jména, kromě toho, že sestává z "bohoslužbovitých" prvků a je prostá prvků "nebohoslužbovitých" (popř. jich obsahuje tak málo a v tak nedůležitém postavení, že bohoslužbovitost zcela jasně převáží nad nebohoslužbovitostí), musí být dlouhá. A jestliže některým drobnějším bohoslužebným útvarům (typicky žehnání) lze délku odpustit, pro nedělní a sváteční bohoslužbu je nepostradatelná. Jakápak bohoslužba, když je za čtvrt hodiny hotovo! Ke "svěcení svátečního dne" jistě náleží, věnovat božstvu jako výraz úcty spravedlivou porci času (nechte si vyprávět od pravoslavných). Zároveň si jaksi samo lidské ustrojení žádá, aby na přiblížení se k božstvu, na vystoupení z všedního a vstup do posvátného prostoru a času, měl člověk dostatek času. Je-li to jen trochu možné, bohoslužbu slova (nebo její slabý odvar podle "Manuálu") se sluší natáhnout, zejm. vhodnými zpěvy.

Tady má "Manuál" další ne právě šťastný pokyn: "Každý krok modlitby lze proložit písničkou, pokud někdo doma hraje na kytaru či klavír a jsou k dispozici noty." Pokud se "krokem modlitby" myslí část "Manuálu" označená vlastním číslovaným nadpisem, takovéto proložení zpěvy by sice nepochybně přispělo ke spravedlivé délce, ale úplně by rozbilo spád a logickou návaznost jednotlivých kroků bohoslužebného řádu. Zpěvy se hodí vložit na začátek, na konec, mezi čteními (jenže "Manuál" předpokládá čtení jen jedno). Jinde ne. Nadto je jistě vhodné zpívat ty liturgické texty, které se obvykle zpívají (krédo, otčenáš).

Rozpačitě vyznívá závěr. Po čtení následuje (jako v bohoslužbě slova) krédo, přímluvy, po nich bezprostředně Modlitba Páně (v tomto bodě možno upozornit na určitou strukturní podobnost s ranními chválami a nešporami), volitelně pozdravení pokoje (!) a "požehnání". Pozdravení pokoje tady nemá co dělat - v pokoncilní římské liturgii je zcela jednoznačně součástí obřadů svatého přijímání a kde není přijímání, není ani pozdravení pokoje. (Srov. výše odkazovaný řád bohoslužby slova; viz také Všeobecné pokyny k Římskému misálu, čl. 239, charakteristicky zařazený pod nadpis "Obřady přijímání".) Navíc sem prostě nezapadá. Ve mši (nebo bohoslužbě slova se svatým přijímáním) je to obřad, který něco důležitějšího připravuje, zde je neorganicky zařazen na samý závěr. Po něm následuje již jen "požehnání" - v uvozovkách proto, že požehnání z misálu jsou vyhrazena nositelům svátostného kněžství a "Manuál" (stejně jako řád bohoslužby slova) nabízí formuli neautoritativní prosby o Boží požehnání, známou z breviáře. Té je ovšem nešťastně předřazen předsednický úvod "Nyní si vyprosme navzájem Boží ochranu a požehnání." Když už se v rámci bohoslužby přípravně řeční (smrt přípravnému řečnění!), bohoslužebný akt, před nímž se přípravně řeční, musí být náležitě dlouhý, ne stejně dlouhý nebo kratší než řečnění, které mu předcházelo. Slavnostní misálové požehnání malou dávku přípravného řečnění unese, "Dej nám, Bože, své požehnání" naprosto ne. Kdo tu považuje přípravné řečnění za nepostradatelné, musí si opatřit formuli neautoritativní prosby o požehnání v odpovídající délce.

Jednu bolest má "Manuál" s řádnou bohoslužbou slova společnou: chybí pořádná porce (žánrově sourodé, kvalitní, pro danou příležitost důstojné, závazné) modlitby chvály. Tvůrce "Manuálu" si jednostrannost modlitebního programu patrně uvědomoval, ale toto uvědomění vtělil jenom do rozpačité poznámky u přímluv: "Formy proseb a děkování se mohou vzájemně kombinovat a doplnit." Řád bohoslužby slova na tom není o mnoho lépe, i když volí jinou cestu: "Po skončení přímluv následují Litanie loretánské nebo Litanie k Srdci Ježíšovu nebo modlitba růžence, či jiné vhodné modlitby." Nic z toho není s to nasytit dromedáří žízeň po ... kusu kvalitní a příležitosti přiměřené euchologie. Chápu, že za určitou rozpačitostí oficiálních liturgických knih může být strach z toho, aby neupadalo vědomí jedinečné hodnoty mše a eucharistické modlitby (tam, kde se mše pro nedostatek kněžstva slaví zřídka nebo vůbec, jako je tomu mnohde v německojazyčných oblastech), ale tady je to dle mého soudu hrubě ke škodě věci. Nedělní bohoslužba slova si žádá velkou modlitbu, podobnou eucharistické modlitbě, nakolik připomíná a chválí Boží dílo stvoření a vykoupení, ale zároveň jednoznačně a rozeznatelně nepodobnou, nakolik neobsahuje "lámání chleba" a neprezentuje se jako oběť.

 

Suma sumárum: z "Manuálu" příliš nadšený nejsem. Zároveň se nedomnívám, že by byl dobrý nápad v každé katolické domácnosti zkoušet v úzkém kruhu rodinném slavit (byť třeba i plnohodnotnou) bohoslužbu slova. Ne proto, že by to bylo samo o sobě nepatřičné, ale protože je velká šance, že se to nepovede. Myslím, že zpravidla bude vhodnější sledovat nedělní mši v přenosu, nebo se uchýlit k nějaké (doma) již do nějaké míry zavedené a obvyklé formě společné modlitby, třeba k růženci. (Lepší dobře pomodlený růženec, než ztroskotavší bohoslužba slova.) Budu potěšen případnými hejty hejtů a/nebo zprávami, jak vzácní čtenáři, mým hejtům navzdory, nedělní bohoslužbou podle "Manuálu" den sváteční světili.

 

Viz též Direktář pro slavení neděle za nepřítomnosti kněze.

Zobrazeno 1126×

Komentáře

dtto

LG je dogmatická v tom smyslu, že pojednává o dogmatice, nikoli v tom smyslu, že by vyhlašovala dogma. Proto je možné, a protože je minimálně heresi stranící, tak i potřebné ji zpochybňovat.

Mirec477

Ak spochybňuješ oficiálne dokumenty Cirkvi - komu tým chceš slúžiť? Nie si potom nepriateľom Cirkvi a Dobrého Pána Boha?...

Zobrazit 71 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio