Jak jsem nenakupoval

Na konci února jsem na blbou otázku odpověděl, že před blížící se apokalypsou nenakupuji (a rozhodně ne ve všední den), neboť jako člověk žijící na venkově a bez opory (příbuzní/známí, co by mi, když budu nemocný, chodili nakoupit) mám určité zásoby potravin vždycky - ne nějak zvlášť velké a rozmanité, ale takové, že běžnou dobu nemoci by na nich mělo být možné, byť bez velkého komfortu, přestát. To jsem ještě netušil, že ...

... záhy dostanu příležitost život z těch zásob si vyzkoušet. Předminulou sobotu jsem odpoledne dělal něco tak veledůležitého, že jsem se rozhodl vynechat pravidelný týdenní nákup a vyřešit ho někdy během týdne. V týdnu jsem si ještě došel do místního obchůdku pro pečivo, ale na velký nákup (jakož ani na malý) už nedošlo, neboť bylo čím dál zjevnější, že si mě nárokuje jakési respirační onemocnění, a i když u někoho, kdo mezi lidmi tráví zhruba dvě hodiny jednou týdně, je pravděpodobnost nakažení "wuchanskou chorobou" limitně malá, nechtěl jsem riskovat, že (virus v sobě vší pravděpodobnosti navzdory maje) někomu pomůžu na JIP nebo do hrobu, a rozhodl jsem se zůstat doma, dokud se neukáže, co je to zač. Doufal jsem v "rýmičku", ta to ovšem nebyla. Trochu jsem kašlal, nějakou dobu mě trochu bolely dýchací cesty od průdušek dál, pár dní jsem navečer měl zvýšenou teplotu (dlužno přiznat, že referuji jen o subjektivním vnímání vlastní nemocnosti, ne o naměřených hodnotách, neb stůňu velmi zřídka a od opuštění rodičovského domu jsem si ještě nepořídil vlastní teploměr) - ale celkově nic dramatického. Nic, co by mě fysicky omezovalo. Doma mě drží jenom strach, že kolem sebe prskám něco mnohem onačejšího než obyčejný kašel.

Pokud jde o zmiňované zásoby, zatím se množství a složení jeví přiměřené očekávané době izolace. Doufám, že do týdne nebo dvou budu buďto úplně zdráv, nebo (zatím beznadějně zahlcené) rozvozové služby pro naši oblast navýší kapacity, nebo mi někdo vysvětlí, že "když tě dva dny trochu bolí průdušky a pár večerů máš lehce zvýšenou teplotu, fakt to v žádném případě není tenhle koronavirus" (a já, na nic dalšího nečekaje, popadnu boty, přes obličej si "na banditu" uvážu červený puntíkatý šátek, ze kterého si máma kdysi plánovala šít šaty, a poběžím si koupit bochník chleba a čokoládu).