Seriál o kvalitách českého překladu katolického katechismu pro mládež YouCat již příliš dlouho leží u ledu - je čas alespoň na malý příspěvek. Nesebral jsem (a v dohledné době patrně ani neseberu) dost času a sil pro úmornou práci soustavného srovnávání nějakého obsáhlejšího oddílu (srov. první článek), proto jsem změnil metodu práce, čtu hlavně samotný český text a s předlohou srovnávám jen pasáže, které budí podezření. Tak mi bezesporu řada výživných míst uteče, ale to nevadí, protože není cílem mé práce najít všechny - ani všechny závažnější - nedostatky překladu. Stačí mi dobrat se representativního vzorku.
Pročetl jsem naznačeným způsobem celý oddíl "výkladu desatera" (resp. "speciální morálky vyložené podle osnovy desatera") a narazil na vícero zajímavých míst. Pro začátek vybírám články věnované problematice války.
| čl. 397 ... Proto si církev váží lidí, kteří z důvodů svědomí odmítají službu ve zbrani a místo toho se dávají do služby společnosti. | ... Daher achtet die Kirche auch Menschen, die aus Gewissensgründen den Dienst an der Waffe verweigern, sich aber sonst in den Dienst der Gemeinschaft stellen. |
Většina článku pojednává o Ježíšově cestě nenásilí, její závěrečná věta ovšem v češtině toto pojednání díky posunu důrazů dotahuje k pacifističtějším důsledkům než v originálu.
"Proto si církev váží i lidí, kteří z důvodů svědomí odmítají službu ve zbrani, dávají se však jiným způsobem do služby společnosti."
V originálu je odpírání vojenské služby výjimka, která má být respektována, ne něco, k čemu by byl čtenář katechismu nabádán. Vojenská služba (v podmínkách víceméně spravedlivě řízeného státu) je nahlížena jako služba společnosti, a to zřejmě služba v zásadě povinná: církev si neváží odpíračů vojenské služby vůbec, ale jen nakolik odpírají z důvodů svědomí a jsou připraveni namísto služby vojenské prokázat společnosti nějakou náhradní.
čl. 398 Musí tedy křesťané být nutně pacifisté?
Církev usiluje o mír, ovšem nezastává žádný pacifismus. ... Avšak válka je morálně přijatelná jedině jako naprosto poslední a krajní prostředek. | Müssen Christen Pazifisten sein?
Die Kirche kämpft für den Frieden, vertritt aber keinen radikalen Pazifismus. ... Krieg ist moralisch nur als das letzte Mittel vertretbar. |
V češtině je otázka formulována jako bezprostředně navazující ("tedy") na výše diskutovaný významově posunutý závěr bezprostředně předcházející odpovědi. V originálu je jen střízlivé "Musí být křesťané pacifisté?"
Když v odpovědi český čtenář čte, že církev "nezastává žádný pacifismus", patrně ho to zatahá za uši, němčináře to pak zcela jistě zatahá speciálně za uši němčinářské, jako germanismus. Zároveň se ovšem vytratilo upřesnění, že církev nezastává pacifismus radikální - lze totiž říci, že jakýsi "umírněný pacifismus" církev zastává - církevní učení totiž velice restriktivně vymezuje, za jakých podmínek je možno považovat válku za morálně přípustnou.
Konečně v poslední větě český překlad bez opory v předloze vrší zdůraznění na zdůraznění ("naprosto poslední a krajní").
"Církev se zasazuje o mír, nezastává však radikální pacifismus. ... Válka je morálně přijatelná jen jako krajní prostředek."
čl. 399 Kdy je opodstatněné použít vojenskou sílu?
Užití vojenské moci je mravně ospravedlnitelné, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: jistota trvalé a těžké škody, jež je působena; neúčinnost jakékoliv jiné pokojné alternativy; odůvodněné vyhlídky na úspěch; vyloučení horšího zla s uvážením síly ničivých prostředků. | Wann ist der Einsatz militärischer Gewalt erlaubt?
Der Einsatz militärischer Gewalt ist nur im äußersten Notfall möglich. Es gelten folgende Kriterien für einen "gerechten Krieg": 1. die Bevollmächtigung durch die zuständige Autorität; 2. ein gerechter Grund; 3. eine gerechte Absicht; 4. ein Krieg muss die letzte Möglichkeit sein; 5. die angewandten Mittel müssen verhältnismäßig sein; 6. es muss Aussicht auf Erfolg bestehen. |
Český text se od předlohy liší víc, než se jí podobá; vyjmenovaná kritéria se jen částečně překrývají.
"Kdy je dovoleno nasazení vojenské síly?
Nasazení vojenské síly je možné jen v případě nejkrajnější nouze. Pro "spravedlivou válku" platí následující kritéria: 1. zmocnění příslušnou autoritou; 2. spravedlivý důvod; 3. spravedlivý úmysl; 4. válka musí být poslední možností; 5. přiměřenost použitých prostředků; 6. musí být dána vyhlídka na úspěch."
V komentářích pod prvním článkem seriálu @JiKu vyjádřil přesvědčení, že významový posun českého překladu YouCatu oproti německému originálu je záměrný. Já jsem mu oponoval, že zbytečně předpokládá zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením nedostatek jazykové a odborné teologické kompetence. Pokud jde o tři zde diskutované katechismové články, konstatuji, že zjištěné významové posuny nedostatkem jazykové a odborné kompetence vysvětlit vesměs nelze, jsou to posuny sledující určitou tendenci. Některé mohly být podvědomé (srov. opět pod prvním článkem komentář @mia-maru, která se překládáním živí), ale volné zformulování alternativního obsahu čl. 399 těžko vysvětlit jinak, než jako cílevědomou činnost. Zdá se, že budu muset dát @JiKu alespoň zčásti za pravdu.
Dlužno říci, že představa paní překladatelky, jak na vlastní pěst vylepšuje zrovna kritéria spravedlivé války, pro mě není úplně snadná. Není ve hře ještě nějaký další literární pramen? Není to třeba tak, že se překládat začalo ještě před prvním vydáním německého YouCatu, z nějaké "předběžně definitivní" verze, a článek 399 byl následně změněn, aniž se to do českého znění promítlo?
@baronPlenck Smím-li si půjčit dávný komentář kdesi od @psycho-kat:
Jste zbytečně tvrdej. Proč?
Trestuhodné opomenutí to bezesporu je, ale že by poprávu zasluhovalo Hnídka, to si opravdu nemyslím.
Mimo dobu předpostní by to byl Sabaton.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.