Čtvrtý díl katechismu, nesoucí titul "Jak se máme modlit", je sympaticky krátký - a když jsem ho na jeden zátah přečetl, jeví se mi docela dobře napsaný, a vlastně i přeložený. Tvrdá data o koncentraci překladatelských chyb a svévolností v ostatních částech nemám, ale zdá se mi, že je jich tady spíš méně a jsou vesměs méně závažné. (Popř. jsou opravdu zdařilé, takže při čtení nevzbudily moje podezření a nezaznamenal jsem je.)
čl. 474 Jak nás Ježíš učí modlitbě?
Ježíš se učil modlitbě ve své rodině a v synagóze. ... | Wie lernte Jesus beten? |
Odpověď o tom, jak nás ježíš učí modlitbě, neříká nic, celá je věnována tomu, jak se modlitbě učil Ježíš jako chlapec žijící v konkrétní rodině, době, kultuře. Protože otázka je špatně přeložená (lernen/lehren). "Jak se Ježíš učil modlit?"
čl. 483 Jaké jsou podstatné způsoby křesťanské modlitby?
Mezi pět základních forem modlitby patří velebení, klanění (adorace), prosebná a přímluvná modlitba, modlitba díkůvzdání, modlitba chvály. | Wie heißen die fünf Hauptarten des Gebets?
Die fünf Hauptarten des Gebets sind der Segen, die Anbetung, das Bitt- und Fürbittgebet, das Dankgebet und das Lobgebet. |
"Jaké jsou hlavní druhy modlitby?"
"Der Segen" se standardně překládá jako "po/žehnání". Překlad "velebení" se zakládá podle všeho na znalosti "dvousměrnosti" hebrejského pojmu berakah a jeho řeckých a latinských ekvivalentů (srov. Kunetka: Slavnost našeho vykoupení, KNA 1997, s. 50nn), jak to částečně zaznívá i v českých liturgických textech: i když se sloveso "žehnat" používá daleko nejčastěji ve smyslu sestupném, o Božím požehnání, o které prosíme ("Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý"), řídčeji známe "žehnat" i ve smyslu vzestupném, jako ekvivalent "chválit" nebo "velebit": tak nad obětními dary celebrant pronáší požehnání klasického židovského střihu "Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa ..." a shromáždění odpovídá "Požehnaný jsi, Bože, navěky."
Jenže jako se v běžné řeči českým slovem "požehnání" neoznačuje chvála/velebení (i když ve specifických kontextech - v zásadě omezených na biblické a liturgické texty - slovo tento význam nést může), nepoužívá se běžně v tomto významu ani německé "der Segen". Mělo se tu přeložit prostě "Pět hlavních druhů modlitby jsou žehnání, klanění, ..."
Zvolený nevhodný ekvivalent "velebení" souvisí s nepříliš zdařilým pokusem o "teologické vylepšení" následujícího odstavce.
čl. 484 Co je to velebení? Velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání, srdce člověka může zase velebit toho, který je zdrojem všeho požehnání. Jeho dobrota, blízkost, slitování - to vše znamená požehnání. "Bůh ti žehnej", tak zní nejstručnější přání Božího požehnání. | Was ist ein Segensgebet? Ein Segensgebet ist ein Gebet, das den Segen Gottes auf uns herabruft. Gott allein ist es, von dem aller Segen ausgeht. Seine Güte, seine Náhe, sein Erbarmen, das ist Segen. "Der Herr segne dich", ist der kürzeste Segenswunsch. |
Překladatel, vyzbrojený znalostí fundamentální liturgiky (nikoli nepravděpodobně ve výše odkazovaném Kunetkově podání), patrně cítil potřebu do článku promítnout učení, že každé lidské "vzepětí" k Bohu (modlitba, liturgie) je již odpovědí na předcházející Boží iniciativu. Tomu ovšem padla za oběť smysluplnost článku. Otázka a první souvětí odpovědi mluví o "velebení", pak se přechází k "požehnání" (o němž pak mluví celý rozšiřující odstavec), aniž se čtenáři vztah mezi těmito dvěma termíny objasní. Článek tak působí velmi hrubě nejednotným dojmem.
"Co je žehnání / žehnací modlitba? -- Žehnání je modlitba, která na nás svolává Boží požehnání. Jedině Bůh je to, od nějž všechno požehnání vychází. Jeho dobrota, blízkost, slitování - to je požehnání. 'Pán ti žehnej', to je nejkratší přání (Božího) požehnání."
| čl. 499 ... Úžasný den plný znamení lásky vyslaných k Bohu. | Ein toller Tag - voller Lebenszeichen, die bei Gott ankommen. |
Nepředstírám, že bych dobře rozuměl, co chtěl básník říci (proto také nenavrhuji lepší překlad "die bei Gott ankommen"), ale "Lebenszeichen" každopádně nejsou "znamení lásky", nýbrž "známky/projevy života". (Patrně přehlédnutí Leben/Liebe.)
čl. 501 Co je to ústní modlitba? Modlitba je v první řadě pozvednutím srdce k Bohu. A přece i Ježíš se učil modlit se slovy. V modlitbě Otče náš nám předal dokonalou ústní modlitbu jako svůj odkaz, abychom věděli, jak se modlit. | ... Und doch hat Jesus selbst das Beten mit Worten gelehrt. ... |
Záměna lehren/lernen, srov. výše čl. 474. "A přeci sám Ježíš učil modlit se slovy."
| čl. 520 Slovy "přijď království tvé" prosíme o to, aby Pán Ježíš podle svého příslibu znovu přišel ve slávě. Zároveň vyprošujeme, aby Boží království rostlo už nyní posvěcováním lidí v Duchu a jejich úsilím o spravedlnost a pokoj podle blahoslavenství. | Wenn wir "Dein Reich komme" beten, rufen wir danach, dass Christus, wie er versprochen hat, wiederkommt und sich die Herrschaft Gottes, die hier schon angebrochen ist, endgültig durchsetzt. |
Tento článek na sebe upozornil v YouCatu jinak neobvyklou lexikální výpůjčkou z charismatického žargonu ("Duch"). Předloha o Duchu svatém vůbec nemluví, ale rozdíl mezi německou předlohou a českým (ne)překladem je mnohem hlubší: české znění sleduje vlastní eschatologický program, když klade důraz na to, aby "Boží království rostlo již nyní". Srov. starší článek o eschatologii ve věroučném oddílu YouCatu, kde lze pozorovat podobnou tendenci.
"Když se modlíme 'přijď království tvé', voláme po tom, aby Kristus znovu přišel, jak slíbil, a aby se Boží vláda, která již začala, definitivně prosadila."
| čl. 521 Když se modlíme, aby se všude děla Boží vůle, prosíme Boha, aby se jeho láskyplný plán plně uskutečňoval na zemi, tak jako na nebi a aby naši vůli sjednotil s vůlí svého. [sic; podle všeho vypadlo "Otce"] | Wenn wir um die universale Durchsetzung des Willens Gottes beten, bitten wir, dass es auf der Erde und in unserem eigenen Herzen so wird, wie es im Himmel schon ist. |
"... aby tomu tak bylo na zemi i v našem vlastním srdci, tak jako tomu již je v nebi."
(I zde pozornost lítých inkvisitorů přivolal lexikální signál - konkrétně adjektivum "láskyplný".)
| čl. 523 ... Naši duši živí ten, který má "slova věčného života" (Jan 6,68) a který je nepomíjivým pokrmem (srov. Jan 6,27) - eucharistií. | In der Tiefe werden wir genährt durch den, der "Worte des ewigen Lebens" (Joh 6,68) hat und eine Speise, die nicht verdirbt (Joh 6,27) - die heilige Eucharistie. |
"... má 'slova věčného života' a pokrm, který nepomíjí - (svatou) eucharistii."
Úzkoprsé "vylepšení", které parafrázi evangelních slov nahrazuje explicitní teologickou výpovědí, protože je to přeci pro mladého čtenáře a ten je hloupý. (Vzepřete se trapnému poručníkování, žádejte po KNA slušně přeložený YouCat! - No dobře, až k téhle výzvě se asi dočte sotvakdo, natož aby se podle ní řídil, ale zkusil jsem to.)
| čl. 526 ... Prosba modlitby Otče náš o záchranu od zla přináší před Boha veškerou bídu tohoto světa a vzývá všemohoucího Boha, aby nás chránil od zlého -> EMBOLISMUS. [odkaz na výkladové heslo] | Die Vaterunser-Bitte, vom Bösen erlöst zu werden, trägt das ganze Elend dieser Welt vor Gott und fleht darum, dass Gott, der Allmächtige, uns von allen Übeln befreit, wie es auch im -> EMBOLISMUS zum Ausdruck kommt. |
Problematiku překládání "das/der Böse" a "das Übel" pominu, protože se mi do toho nechce a snadno bych se zamotal, ale případná revize překladu by ji pominout neměla.
Do očí v českém textu bije zcela neorganické napojení hesla EMBOLISMUS - v textu článku není nijak zmiňován a odkaz je na konci bez jakékoli přípravy na čtenáře prostě vržen. V německém znění je odkaz organicky zapojen do textu:
"... aby nás chránil od zlého, jak to vyjadřuje i -> EMBOLISMUS."
Následovat bude předběžně ještě jeden "youcatobijecký" článek, věnovaný druhému dílu (liturgie, svátosti) - jedinému zbývajícímu, který dosud na přetřes nepřišel.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.