Metabolity ducha korábu pouště

"Dromedárova písnička"

31. 1. 2020 21:36
Rubrika: O mně

("Dromedárova", nikoli "dromedarova". Snažím se důsledně graficky rozlišovat mezi dromedarem - virtuální existencí ze Signálů a Dromedárem - někdejším skautem. Dnes bude řeč o tom druhém.)

 

Bylo mi asi čtrnáct let a v našem skautském oddíle padlo rozhodnutí, že v zájmu zlepšování fysické zdatnosti, jakož i kvůli rozšíření operačního prostoru, budeme v následujícím roce na sobotní výpravy zpravidla jezdit na kole. Moje skládačka se ukázala být vůči kolům bratří z oddílu po všech stránkách hluboko méněcenná (zejména pokud jde o rychlost, která se na ní dala při jízdě po rovině s rozumnou námahou vyvinout), na což otec promptně zareagoval a v nějakém bazaru mi pořídil "favorita". Ve skutečnosti tedy (tmavě červenou) Libertu: (kratší) pánský rám, s berany a dvou- nebo třístupňovou přehazovačkou na zadním kole. Obutí ani ryze silničního, ani terénního, ale běžného "městského", což v zásadě dobře odpovídalo zamýšlenému způsobu využití.

Na svoje první pánské kolo jsem byl náležitě hrdý, ovšem problém mého zaostávání za oddílovým pelotonem zcela neodstranilo. Bylo by možné se vymlouvat na to, že i tohle kolo (ač ne tak hrubě jako skládačka) oproti tehdejšímu oddílovému průměru technicky zaostávalo zejména v možnostech řazení do stoupání - jenže mě mnohem víc limitovala fysická zdatnost, jakož i technické ovládnutí kola. Měl jsem dost co dělat s pro mě nezvyklými řídítky - a řazení páčkou nízko na rámu mi dělalo takové potíže, že jsem na něj - v zájmu udržení se v sedle - v podstatě rezignoval. O výpravě, během níž jsem (zdaleka ne jen následkem nevydařených pokusů o řazení) asi šestkrát letěl přes řídítka, se pak vyprávěly anekdoty.

Do věci se vložil tehdejší vůdce oddílu (díky, Bobby!), který vyhodnotil, že člověk jako já by na kole s berany a řazením na rámu jezdit raději neměl, a řídítka mi sám vyměnil za rovná, kam přenesl i nové ovládání přehazovačky. Nadále jsem nestíhal, ale už jsem (zpravidla) nepadal.

Přišlo léto a s ním tábor. Ten rok s autobusem táborníků a běžným táborovým nákladem výjimečně jela na tábořiště u Rožmitálu pod Třemšínem i hromada našich kol. Samozřejmě jsme je používali i pro běžnou drobnou osobní dopravu (menší nákupy, pošta, ...), pro kterýžto účel i dříve alespoň jedno kolo na táboře bývalo, ale jejich velký den měl teprve přijít: velká a daleká celodenní cyklovýprava! Ráno po snídani a obvyklých ranních rituálech byl distribuován proviant, kola zkontrolována a konečně se všechno dalo na cestu. Hráz rybníka vytlačit, na ní nasednout, pak přes hrbolatou louku na silnici a po ní dál, zatím stále cestou důvěrně známou díky každodennímu dovážení pitné vody. Jel jsem na chvostě jako vždycky, snažil se držet tempo. Na prvním kratším sjezdu peloton nabral hezkou rychlost. Ve snaze ostatním stačit jsem šlapal i z kopce, ale ne dlouho, protože najednou jsem se vznesl (vím, že do angličtiny tenhle článek nikdy nikdo překládat nebude, ale kdyby ano, předchozí pasáž překládat zásadně s použitím obratu "... went airborne") a mocnou silou setrvačnosti hnán vpřed a gravitací tažen dolů jsem letěl vstříc vozovce.

K radosti své i ostatních jsem neutrpěl žádné těžší zranění, nicméně potlučený a odřený jsem byl dost na to, abych si na pokračování v cestě mohl nechat zajít chuť. Zdemolovaný ovšem byl můj bicykl - přední nárazník (jehož deformace a kontakt s kolem byl vlastní příčinou havárie) byl zohýbaný a naštosovaný mezi vidlici a kolo, vidlice, normálně mírně prohnutá dopředu, se působením sil po zablokování kola ohnula do směru opačného. Cyklovrak prozatím vzal do úschovy laskavý svědek havárie z místních obyvatel, potlučeného jezdce přijel vyzvednout záchranný tým z tábořiště a výprava pokračovala bez dalších nehod, ale (možná spíš "protože") beze mě.

 

"Dromedárova písnička" se pak říkalo té, kde "pak ho někdo spatřil, jak leží pod srázem / krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem" a "někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací."

Dolámané kolo se se mnou z tábora sice domů vrátilo, ale na silnice a cesty se už nikdy nepodívalo, protože rodiče došli k (iracionálnímu) závěru, že není dostatečně bezpečné, a místo nové přední vidlice (s blatníkem pokud možno jiným, než dlouhým a snadno deformovatelným hliníkovým) jsem dostal úplně nové kolo. Čímž jsem ovšem také jednou provždy přišel o každou možnost vymlouvat se, že vinu za moje zaostávání za zbytkem oddílu nese nedostatek rychlostních stupňů.

Zobrazeno 648×

Komentáře

deFlegmatique

Máte tam v textu patrně překlep, předpokládám, ze "přední nárazník" má být spíše "přední blatník". Ale po přečtení tohoto článku si dovedu představit, že se konstruují i kola s nárazníkem.

dromedar

Jejda.

Samozřejmě šlo o blatník, ale opravovat to nebudu, abych nevyvolával falešný dojem, že se mi slova nepletou.

deFlegmatique

Jste laskav, zároveň to totiž neubere smyslu mé kritice.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio