Z venkova

(Ad "Dokázal bych žít na vesnici?")

Na Nový rok to budou dva měsíce, co jsem ráno zabalil krosnu, odnesl na poštu poslední dva balíky včas neodstěhovaných věcí, co se do krosny nevešly, odevzdal klíče od bytu naproti ZŠ Nová a definitivně opustil jih Čech, ale také město.

V Praze jsem si na vlastní kůži mnohokrát ověřil pořekadlo, že "without Prague skills Prague kills". Zatím se zdá, že přežití na (nepříliš odlehlém středočeském) venkově je co do množství kritických dovedností spíš snazší, jedna mi však zatím bolestně schází: totiž umění dobře naplánovat a provést velký nákup. V Praze i v Budějcích jsem, rozmazlený dlouhými provozními dobami obchodů, zpravidla chodil na větší nákup v sobotu pozdě večer a na menší - opět spíš až za tmy - někdy během týdne. V rámci úspory času by se sice dva nákupy byly daly redukovat na jeden velký, ale očekávaná úspora nebyla tak velká, aby se vyplatilo vynaložit víc energie na potřebné plánování. (Nesnáším plánování - zejména pak vymýšlení, co budu jíst.)

To na venkově (a bez auta) samozřejmě neplatí. V obci je jenom vietnamská večerka, z jejíhož maličkého sortimentu se zatím neumím smysluplně najíst, takže poslouží leda pro nouzové doplnění pečiva a cukru. Na jakýkoli nákup nad rámec toho, co večerka nabízí, je nutné jet do města. Přímo z obce je po celý týden slušné autobusové spojení do Prahy, v pracovní dny navíc "školními/směnovými" spoji do Kralup. Asi tři kilometry pěšky pak je to na nejbližší vlakovou zastávku trati Kladno-Kralupy. (Je-li jaká aorta mého rodného kraje, je to právě tahle trať.) Každopádně - ať ve všední den či o víkendu, žádná cesta na nákup se nestihne pod dvě (a spíš ani pod tři) hodiny.

Z hlediska úspory času by nejrozumnější bylo jezdit na nákup do Prahy. Autobus jezdí i v sobotu v obou směrech v hodinovém intervalu a byl by to svého druhu návrat do dob počátků samostatného bydlení, protože do Billy "Sídliště Červený vrch" jsem nějakou dobu jezdil (z Plesnivé díry) poté, co skončila ta v Modré menze. Jenže je to daleko, Prahu nemám rád, Billa "Sídliště Červený vrch" je jeden z nejodpornějších obchodů, jaké jsem kdy viděl (hlavně tedy pokud jde o objekt, ve kterém se nachází) a velký nákup je krajně nepohodlné transportovat autobusem - zvlášť, když je pravděpodobné, že autobus bude plný.

Možností časově nejprostopášnější je jít do Otvovic na vlak, tím jet do Kralup, tam nakoupit a pak dvě hodiny okounět, než pojede vlak zpátky. Kralupy jsou ovšem oproti Praze podstatně blíž, mám je rád a není tam ta odpudivá Billa. (Co na tom, že jenom cesta pěšky do Otvovic na vlak trvá podobně dlouho jako cesta autobusem do Prahy, a že na Praze 6 je kromě zmiňované odporné Billy i řada jiných obchodů, kde by se sobotní nákup dal obstarat.)

Kdybych chtěl nákupu obětovat značnou část některého pracovního dne, mohl bych jet do Kralup autobusem. To ale zatím nevypadá jako dobrý nápad, protože 9-12 hodin denně prospím (ne, netěší mě to; ano, uvažuji o tom, že v té věci vyhledám lékařskou pomoc) a někdy je potřeba také pracovat.

Řešení? Hodné dromedara: Kralupy (které jsou blízko, mám je rád a není tam ta odpudivá Billa) jsou vzdálené asi hodinu pochodu, takže alespoň hodinu před setměním a něco více než hodinu před odjezdem některého vlaku Kralupy-Kladno vyrazím pěšky. Na kraji Kralup oberu z pohorek pořádnou vrstvu bahna, ve městě nakoupím, vlakem se svezu do Otvovic a s nákupem na zádech jdu další asi 2 km polní cestou domů. Samozřejmě je to varianta ze všech časově (cca 4h) i fysicky nejnáročnější, ale zatím nejsem pochodováním do Kralup zpruzený dost na to, abych vyzkoušel ten autobus do Prahy. Týden do příštího nákupu je ovšem nepříjemně dlouhá doba na prorozjímání seznamu toho, co jsem minule nakoupit zapomněl, pročež se - ač opravdu nerad - budu muset naučit plánovat. Zatím mi to moc nejde.