Metabolity ducha korábu pouště

Památka na křest

26. 9. 2019 19:26
Rubrika: O světě | Štítky: křesťanství pro děti , Křest , hejt , hýt

Kmotrovství se většinou zdálky vyhýbá mně, a když se mi nevyhne samo, uteču já před ním, protože bezbožný dromedar není někdo, kdo by byl schopný zhostit se kmotrovských povinností, a už vůbec ne někdo, "na jehož víru" by se měla křtít nemluvňata. Ale zatoulal jsem se onehdy na stránku produktu "Památka na křest - box" a nedá mi to, abych se nezastavil u tématu "dárků ke křtinám". Jak krásněji a roztomileji zvěčnit takový slavný den, než darováním setu s "Mou malou biblí" a "Mými prvními modlitbami"?

 

Nepocházím z oblasti, kde by byly živé lidové zvyky, takže pokud ještě dnes někde kmotříčkové a kmotřičky nemluvněti "dávají do peřinky," já s tím zkušenost nemám. Jedinou dochovanou památkou na můj vlastní křest je křestní list a několik černobílých fotografií. Kdybych se ale octl v situaci, že by úloha obdarovat nějaké křtěňátko připadla mně, máloco je jisté tak jako to, že "Památku na křest - box," ba ani nic, co ho sebeméně připomíná, by nedostalo.

Co by dostalo nevím a je to skoro jedno - jisté je jen to, že by to nebyla ani hračka, ani nefunkční památka (navržená tak, aby okouzlila především sentimentální dárkyni), ale nějaká "kudlička". Dárek, který není - ať doopravdy, ať (jak to podsouvám pomlouvanému produktu) naoko - určen pro dítě, ale pro toho, kdo z dítěte vyroste - tak jako ani křest není "svátost dětí (jakožto dětí)."

Samozřejmě je nejpravděpodobnější, že by hypotetický můj kmotřenec v příslušném věku zklamán zjistil, že je již řadu let majitelem velkého a těžkého výtisku bible (nějakého, co těch 10+ let zapomenut v rodičovské knihovně bez úhony přečká - rozhodně ne Jeruzalémské bible, jejíž vazba pořádně nestačí na hmotnost knižního bloku, o kvalitě potahu desek nemluvě), katechismu (ovšem rozhodně ne YouCatu, a to nejen proto, jak bídně je přeložený), nebo latinského antifonáře (protože všichni víme, že jen nemnozí rodiče dopřejí svým dětem breviář, antifonář však není k nalezení prakticky v žádné domácnosti, k těžké újmě všech). Ani nepřetrhnutelný růženec není variantou úplně nepravděpodobnou. Zdá se, že v minulosti bylo obvyklé "dávat do peřinky" spíš nějakou (ne nutně zbožnou) cennost, která se v případě potřeby dala zpeněžit a projíst. Tak jeden z prapředků měl koncem 19. stol. dostat ke křtinám "čtyři zlaté dukáty" (aniž se přesně ví, jestli šlo o historická platidla, nebo o soudobou sběratelskou produkci). Oba motivy by se samozřejmě daly vhodně zkombinovat - pořád říkám, že je naléhavě třeba nové emise medailek PM budějcké, aby zájemci nemuseli být odkázáni na vykrádání starých hrobů, a rozumí se samo sebou, že když už by se razily, udělaly by se v několika velikostech i z materiálů hodných kradení (příp. darování nemluvňatům).

 

Co jste do peřinky ne/dali/dostali vy?

(Ptám se samozřejmě proto, abych toho nejbohatěji obdarovaného mohl vzápětí vykrást.)

Zobrazeno 2037×

Komentáře

dromedar

ad "Následování Krista": o @Terez14 víme, že byla pokřtěna až ve věku plně rozvinutých kognitivních schopností, o @jsuc nevím nic. Byl jste pokřtěn (a Následování Krista dostal) jako dospívající/dospělý, nebo jako nemluvně?

Jinak i když je to dárek přesně toho typu, co tu propaguji, zrovna Následování Krista by můj hypotetický kmotřenec patrně spíš nedostal.

jsuc

Já jsem ji daroval, co jsem jako nemluvně dostal, netuším :-)
A podarovaný kmotřenec ještě ve svém necelém roce neumí číst takže se vyjádřit nemůže. Stejně tak nepředpokládám, že by se mu rodiče knihu snažili předčítat.

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio