Metabolity ducha korábu pouště

Podívej se, jak vypadá

7. 6. 2019 0:51
Rubrika: O mně

Pilně sleduji blog Celostátního setkání animátorů, neboť je to neodolatelný bizár. Tak jsem v "pátém týdnu duchovní přípravy na setkání" narazil na vpravdě katolický úkol "Vezmi do ruky svou Bibli a podívej se, jak vypadá."

 

Dnes bych se pochopitelně musel zeptat, kterou že z mých biblí má úkolující na mysli, a možná bych je ve snaze ohromit jeho i sebe začal skládat na hromadu - z hlavy nevím, jak velká by byla, ale patrně něco přes deset kousků, což ovšem ani zdaleka nejsou všechny verze, které by český teolog (jakkoli nezdárný) mít chtěl a snad i měl. Ale citovaný úkol neplatí nezdárným teologům, nýbrž animátorům, a v době, kdy jsem animátor sice nebyl, ale měl jsem na to ten nejlepší věk, měla otázka po "mé bibli" řešení přeci jen mnohem snazší.

Neměl jsem žádnou. Nijak mi to ovšem nevadilo. Bible byla nesrozumitelné čtení pro zvlášť zbožné dospělé. Já jsem dospělý nebyl, zvlášť zbožný také ne (aniž jsem si byl vědom toho, že bych mezi zvlášť zbožnými dospělými vyrůstal) a nesrozumitelné náboženské texty mi stačily jednou týdně v neděli předčítané od ambónu.

Až - jestli si dobře vzpomínám, bylo to v roce 2002 a knížka měla modrou obálku - otec přivezl z knižního veletrhu aktuální vydání "Na každý den". Celoroční rozpis každodenního čtení z Písma po nevelkých dávkách (ani zdaleka si neklade za cíl třeba přečíst celou bibli za rok), v neděli jako bonus místo čtení z bible nebiblický text otištěný přímo v knížce. Že číst bibli bylo v očích mého patnáctiletého já cosi dospělého, rád jsem se "Na každý den" chopil, pak skutečně každý den podle rozpisu poctivě četl, a když na konci roku knížka došla, dožadoval jsem se pokračování. (Bylo mi dopřáno a vzpomínám si, že bylo zelené.)

Protože "Na každý den" vydávají evangelíci, rozumí se samo sebou, že tam biblické texty ke každodennímu čtení nejsou otiskovány, ale zbožný čtenář si je vyhledá ve své bibli, kterou samozřejmě má. Což byl trochu problém - ale že v rodičovském domě o knihy nikdy nebyla nouze, stačilo trochu zapátrat v Polici zaprášených nezajímavých knih na chodbě a problém byl vyřešen. Ekumenický překlad bez deuterokanonických knih, malý formát, rok 1989. Vlastně jsem si ji původně chtěl jenom dlouhodobě půjčit, ale "Jo, asi byla má, ale tyhle titěrný písmenka už stejně nikdy nepřečtu. Je tvoje."

To Józef Augustyn v tom věku už vstupoval do noviciátu k jesuitům, a tam, jak říká v knižním rozhovoru, který mi někdy později tou dobou padl do ruky, poprvé četl celou bibli "od desek k deskám". Nemohl jsem se nechat zahanbit, a tak jsem na pár měsíců odložil Pratchetta a jiné věku přiměřené kratochvíle a při cestách autobusem i o přestávkách ve škole jsem louskal bibli, což mi přinejmenším u části třídy získalo uznání ne nepodobné tomu, jaké si jiný spolužák vydobyl přečtením celého Marxova Kapitálu. Zamiloval jsem si starozákonní rituální předpisy, s nadšením jsem četl o spoustě válčení, krveprolévání a smilnění; Davidova básnění jsem měl plné zuby jistě dlouho před začátkem žalmu 119. ... Jakkoli jsem mnohému nerozuměl (a mnohému rozuměl špatně), poprvé jsem o bibli získal celkový přehled. Mešní čtení (včetně těch z novozákonních epištol, která pro mě bývala obzvlášť neproniknutelná) díky znalostem kontextu začala dávat smysl. Krom toho jsem začal nacházet biblické citáty v liturgii i jinde, biblické motivy v umění, ... Jestli mi něco někdy opravdu hodně pomohlo porozumět životu církve a přijmout zděděnou víru za svou vlastní, bylo to právě první přečtení celé bible.

 

"Vezmi do ruky svou Bibli a podívej se, jak vypadá." Vazba je uvolněná, protože dost vytrpěla v krosně (ne na církevních akcích - na ty jsem nejezdil - ale na táborech a výpravách se skauty). Tomu zcela odpovídá i ohmataný a ušpiněný knižní blok. Stopy po tom, jak mezi stránky někdo zapichoval tužku, nejsou ode mě - ty jsou z doby, kdy jsem svou jedinou bibli v dobré víře půjčil a pak se po dva roky marně domáhal jejího vrácení, zatímco ona vystřídala několik držitelů a prožila mnohá dobrodružství, o nichž mi však po svém návratu odmítla cokoli sdělit. Nechybí spravedlivá porce záložek a jiného dodatečného obsahu, který by sám o sobě vydal na další článek. Když na Signálech byly nedávno připomínány "Modlitby 24/7", možno zmínit, že nechybí výtisk silácky patetické "básně" Vize. Když mi bylo vyšších -náct, připadala mi cool. (Dnešní idiotskou grafickou úpravu je třeba si odmyslet - v době, kdy jsem si "báseň" tiskl, spravoval web někdo se zdravou porcí vkusu.)

Sdílet

Komentáře

deFlegmatique Jsem sice u třetího odstavce, ale tenhle příspěvek se mi prostě líbí. :-D

deFlegmatique "... zatímco ona vystřídala několik držitelů a prožila mnohá dobrodružství, o nichž mi však po svém návratu odmítla cokoli sdělit."
Ach ta majetnická žárlivost!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio