Metabolity ducha korábu pouště

Erfurtské zkoušky

22. 5. 2019 1:42
Rubrika: O světě | Štítky: studium , Erasmus , Erfurt

Zkouškové období letního semestru vyvolává erasmácké vzpomínky. Mezi jiným právě na zkoušky. Ty byly v Erfurtu oproti pražským (o českobudějovických dálkařských nemluvě) nezvykle formální.

"Klausur", písemnou zkoušku, jsem skládal snad jen jedinou - z "Vybraných textů Nového zákona" (biblistický předmět pro prváky, který jsem si zapsal víceméně omylem, na základě chybných očekávání ohledně obsahu). Přidělený dvoulist řádkovaného papíru se nepodepisoval, ale byl označený náhodným číslem. Student se podepsal na samostatný lísteček se stejným číslem, který se odevzdával zvlášť, do obálky, kterou asistentka z katedry přímo v posluchárně zalepila a uložila na sekretariátu fakulty, než budou práce oznámkované. (Je pravděpodobné, že jediného zahraničního studenta, vzdor všem snahám o anonymisaci, prozradil typ použitého psacího písma i jazykové chyby, ale žádné nepřípadné ohledy na mě nebyly brány a pozásluze jsem dostal jednu ze svých nejhorších známek toho semestru - s ohledem na ryze začátečnický charakter předmětu jsem totiž hrubě podcenil přípravu.) Nezvyklý byl i formát práce - jediná široká otázka na hodinu času - jakož i to, že jsme při zkoušce z biblistického předmětu neměli k disposici bibli a museli se spoléhat výhradně na svou paměť.

Ústní zkoušky byly zvláštní tím, že u nich kromě zkoušejícího a zkoušeného povinně byl přítomen "zapisovatel", obvykle některý z doktorandů katedry, který po celou dobu ručně zapisoval průběh zkoušky a zároveň hlídal čas. Po dvaceti minutách odložil pero, zkoušející udělal "á, to už je konec? Tak děkujeme, teď jděte, prosím, na chvíli za dveře," a společně se zapisovatelem stanovili klasifikaci, kterou pak zkoušenému slavnostně oznámili - podobně, jako v Čechách u zkoušek státních. Tedy neoznámili - navrhli. Student měl ze zkušebního řádu právo známku odmítnout a zkoušku vykonat v příštím termínu, byl-li jaký.

"Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný" - v duchu tohoto hesla si dobře pamatuji zkoušku z "Wirtschaftsethik." Profesor M. byl asi čtyřicátník přísného aristokratického vzezření a ke zkoušce jsem už předem hleděl s jistými obavami - vedle poměrně technické látky z mně málo známých oblastí mj. i proto, že nebylo možné opřít se o přednášky (pro počet studentů, o kterém se na TF JU většině vyučujících ani nesní, se M. nevyplatilo přednášet, a tak nám dal jenom rozpis okruhů, literaturu a jednu společnou konzultaci během semestru). Když student přede mnou, suverénní premiant, vyšel z kabinetu viditelně otřesený a jenom procedil mezi zuby "no, snadné to nebylo!," věděl jsem, že pro mě to (i když nemířím na tak vysoké cíle) se vší pravděpodobností také snadné nebude. Pak jsem vešel do "jámy lvové", zapisovatel mi pokynul na pozdrav a povzbudivě se usmál - "Vy se znáte?" zeptal se překvapeně M. "Viděli jsme se dnes dopoledne za velmi podobných okolností," usmál se znovu zapisovatel, M. chápavě přikývl a začal zkoušet.

Jenom dvakrát v životě jsem zažil u zkoušky "blackout" - stav, kdy jaksi mysl i tělo propadnou panice z toho, že látce, na kterou se zkoušející ptá, nerozumím, a na kladenou otázku nebudu schopný odpovědět: hučelo mi v uších, slyšel jsem proud slov, ale nebyl jsem už schopný zpracovat ho jako proud významů. Poprvé se mi to stalo u maturity z fysiky, podruhé právě při zkoušce z "Wirtschaftsethik." Nicméně tentokrát jsem, i když jsem to už měl na jazyku, neřekl "promiňte, teď už Vám nic neřeknu, protože už vůbec nic nevím," nýbrž "omlouvám se, teď jsem úplně nestíhal sledovat. Mohl byste, prosím, zopakovat otázku?" Na zopakovanou otázku jsem pak přeci jen dokázal i víceméně uspokojivě odpovědět a že konec vymezeného času nebyl daleko, zkouška dopadla (v rámci dromedářího "nic extra" standardu) uspokojivě.

Značnou část mého rozvrhu tvořily semináře, uzavírané zpravidla seminární prací. (Na jeden se tedy kromě seminárky šila paramenta, ale o tom třeba někdy jindy.) Novozákoník prof. März (toho si dovolím pomlouvat jmenovitě) mě na začátku semestru informoval, že podle fakultních pravidel mám právo písemné práce vyhotovovat kromě němčiny také v angličtině a latině. Možnosti volby jiného jazyka jsem nikdy nevyužil a všechno psal německy (během celého předchozího roku jsem němčinu - nejen kvůli "německé slečně" - pilně trénoval, až se stala mým prvním cizím jazykem, takže by pro mě psaní v angličtině nebylo ulehčením). Později jsem však litoval, že jsem ani jednou nevyužil práva odevzdat práci psanou latinsky. Po letech mi to nedalo a pokusil jsem se najít universitní nebo fakultní předpis, který by takové právo zakládal. Nenašel jsem. Fakulta na Facebooku vyzývá návštěvníky, aby se ptali, pokud je něco zajímá, a tak jsem se zeptal. Mají takový předpis? Nebo byl od léta 2011 zrušen? Odpověď mě vlastně vůbec nepřekvapila, ale musel jsem se sám sobě smát, že mě jako velmi pravděpodobná možnost samotného nenapadla. Prof. März byl (a pravděpodobně i po svém emeritování je) velký Spaßvogel se specifickým smyslem pro humor. Když jsem ho už trochu znal, často jsem poznal, že pravděpodobně zrovna dělá nějaký Spaß, i když jsem mu díky omezené znalosti jazyka mnohdy dobře nerozuměl. Ale když mě na samém začátku semestru informoval o pravidlech pro seminární práce, napálil mě dokonale.

Villa Martin, sídlo erfurtské teologické fakulty a místo ústních zkoušek. (Výuka probíhá úúúplně jinde.)

Obrázek je volné dílo. (Zdroj)

Zobrazeno 1364×

Komentáře

Ferenc

U nas muzeme v prvaku skladat zkousku v libovolnem jazyce, ktery umi profesor. A latinu taky nabizi. Myslim ze vsichni...

dromedar

Nevím, jestli UK zaručuje cizincům (v oborech a předmětech přednášených česky) právo na zkoušku v jiném jazyce, než je čeština, ale fakticky erasmáci skládali zkoušky právě "v některém jazyce, který umí zkoušející," většinou anglicky. Němci někdy i ve své mateřštině.
Dá se předpokládat, že by se v Erfurtu i jinde, stranou oficiálních pravidel, dala ta latina domluvit (i když u ústních zkoušek většinou spíš ne). Mě ale fascinovalo to v předpisech (údajně) ukotvené právo na ni.

enaipi

Na Lateránu mi profesor dovolil dělat písemnou část zkoušky z práva v latině a tvářil se, že má z toho větší radost než já.

dromedar

(: Myslím, že mimo úzký kruh pěstitelů "živé latiny" má z jakéhokoli netriviálního písemného projevu v tom jazyce zpravidla větší radost ten, kdo nemusí psát, a může jenom číst a opravovat chyby :)

jjkohoutek

Jo ty seš taky studovanej :)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio