#ostrakizace

V souvislosti s diskusí o tom, že a proč Signály nevzkvétají, se předloni v létě řešilo i to, zda je prostředí Signálů nezdravě hrubé a tím k potenciálním novým (mj. třeba mladším) uživatelům nevlídné. Bylo diskutováno několik možných způsobů, jak situaci řešit. Ten ze všech nejdokonalejší jsem, pod pracovním názvem #ostrakizace, v několika porůznu rozesetých komentářích rozvinul já. Pak jsem dokonce uspořádal (na signálovské poměry) hojně navštívený dotazník, abych prokázal, že na Signálech nevlídno je, a získal pro implementaci svého osvíceného řešení co nejširší podporu. Dotazník ovšem vyšel v můj naprostý neprospěch - podpora pro radikální kroky na ochranu uživatelů se ukázala být příliš malá (pšenice málo uvědomělá, koukol příliš rozbujelý?) a mně nezbylo, než svůj reformní plán odložit ad acta. Ale není všem dnům konec, a čas #ostrakizace jistě jednou přijde.

I když byl koncept #ostrakizace původně rozvinut v rámci úvah o rozvoji křesťanské sociální sítě Signály.cz, je zcela obecný a lze ho s úspěchem uplatnit v každé virtuální společnosti, která má nějaký sdílený standard chování a vůli jej společnými silami vynucovat.

Základní premisou #ostrakizace je poznání, že mezi pšenicí vždy poroste i koukol, a přesvědčení, že koukol nejlépe pozná sama pšenice. #ostrakizace dává pšenici potřebné nástroje k účinnému, okamžitému (a pro vlastní kořenový systém bezpečnému) oddělení koukolu, kterému je přitom vykázán odpovídající životní prostor, takže může své virtuální potřeby uspokojovat, aniž by pšenici otravoval život.

Na sociální síti, kde se praktikuje #ostrakizace, má každý uživatelský příspěvek kromě lichotítka ("To se mi líbí") a případných jiných podobných tlačítek také hodnotící tlačítko obzvláštní závažnosti: "To sem nepatří!" ("Pryč s tím!") Podobné tlačítko ("Ten sem nepatří!" "Pryč s ním!") má i každý uživatelský profil. Funkce obou je podobná, liší se váhou (osobní ostrakizace je zpravidla o něco závažnější, neboť platí uživateli a celému jeho působení, nikoli jednotlivému incidentu) a sémantikou (ostrakizovaný není systémem informován, od koho "ostraku" obdržel, ale dozví se, za co: "byl jsi ostrakizován", resp. "byl jsi ostrakizován za svůj blog/fotku/komentář [odkaz]").

Sociální síť praktikující #ostrakizaci kromě vzájemných vazeb mezi uživateli pracuje s vrstvami. Nový uživatel vstupuje do nejvyšší vrstvy, v níž zůstává, dokud si příp. nevyslouží ostrakizaci. Po obdržení určitého množství ostrak sestupuje o vrstvu níže. (Konkrétní "sestupový algoritmus" - kolik ostrak je pro sestup nutných, zda musí pocházet od různých uživatelů, apod. - není součástí obecného konceptu a ponechává se volbě autorů té které konkrétní implementace.)

Ve výchozím nastavení uživatel vidí a může interagovat pouze s dalšími uživateli ze stejné vrstvy, konkrétní implementace systému však může nabízet jako opt-in i možnost interakce s uživateli z (nastavitelného množství) nižších vrstev, popř. možnost prohlížet si veřejné příspěvky uživatelů z vrstev vyšších, ovšem bez možnosti interagovat s nimi. Ostraky ovšem může každý udělovat zásadně jen uživatelům ze stejné vrstvy, v jaké se nachází on sám.

#ostrakizace je v zásadě zobecněný hellban s decentralisovaným mechanismem uvalování.

Počet vrstev může být v konkrétní implementaci omezen, ale preferován je neomezený počet vrstev, vedoucí příp. až ke stavu, kdy je tolik vrstev, kolik je uživatelů. Jen při neomezeném množství možných vrstev je totiž skutečně zajištěno, že vždy bude možné oddělit koukol od (jakkoli nekvalitní) pšenice.

Líbí se vám #ostrakizace? Chtěli byste se stát součástí sociální sítě, kde se nekalých živlů můžete zbavit několika kliky a nechat je, ať se žerou (a ostrakizují) mezi sebou? Slavnostně slibuji, že každému, kdo ke článku připojí komentář "chci ostrakizovat!", nebo "koukol pryč, pšenice vpřed!" (příp. jiný podobně jednoznačný projev nadšení a touhy po nové sociální síti s ostrakizací), pošlu - v případě, že by ještě za našich životů došlo k uskutečnění tohoto velkolepého plánu - osobní pozvánku.