Metabolity ducha korábu pouště

Zdravotnický kurs jsem taky dělal natřikrát

28. 1. 2019 1:11
Rubrika: O mně

Kdo chce v Junáku získat vůdcovskou kvalifikaci, musí (platilo přinejmenším k létu 2006, ale se vší pravděpodobností platí i nadále) absolvovat mj. řádně akreditovaný čtyřicetihodinový zdravotnický kurs "Zdravotník zotavovacích akcí", čili musí mít stejný výcvik jako ten, kdo má jet na dětský tábor nebo podobnou akci jako zdravotník, i když sám třeba zdravotníka nikdy dělat nebude. Když se na schůzce nebo na výpravě někomu přihodí úraz nebo jiný stav vyžadující první pomoc, každý skaut má "být připraven" ji poskytnout, ale vůdce nemá právo připraven nebýt.

Získání vůdcovského dekretu jsem plánoval na léto mezi septimou a oktávou a tudíž jsem také hledal, jak do té doby absolvovat "zdravoťák". Naskytla se mi krásná příležitost - příslušnou akreditaci měl kurs pořádaný jedním pražským skautským střediskem po večerech poblíž vlakového nádraží Praha-Holešovice. Tak jsem jednou týdně jezdil odpoledne sám do Prahy, v čase mezi příjezdem vlaku a začátkem výuky se modlil v (otevřeném) kostele sv. Antonína na "Štrosu" (na "budoucího trapistu" ne moc často), nebo se (častěji) toulal po blízkém okolí, doplnil zásoby Konzumního perníku (v Holešovicích je jediná mně momentálně známá sámoška, která tuto speciální pochutinu stále má v sortimentu) a bylo mi v mezích možností blaze.

Kurs se chýlil k závěru, dokonce jsem úspěšně absolvoval (čti: přežil) i obávanou lekci základů záchrany z vody v suchdolském bazénu (dodnes jsem plavec jen ve velmi slabém smyslu slova) a zbývalo posledních pár hodin a zkoušky. Jenže pak přišla hodina praktického nácviku obvazových a jiných technik a pneumothorax.

Udělat jednosměrnou záklopku na pneumothorax je samozřejmě hračka (zkoušel někdo, jestli to v reálu funguje?) a umí to každý malý skautík, který přelouskal třeba "SAS příručku jak přežít". *) Skutečný zádrhel byl někde jinde. "Rozdělte se do dvojic a každý kolegu nebo kolegyni zalepte!" Svoje tou dobou zrovna dva nebo tři týdny nemytá záda **) jsem nikomu k zalepování nastavovat nechtěl, účast v aktivitě jsem odmítl, u instruktorů se to celkem pochopitelně nesetkalo s dobrým přijetím, po krátkém dialogu zvýšenými hlasy za mnou bouchly dveře a prvního zdravotnického kursu byl konec.

* - když vás zachraňuje skaut nabiflovaný z "SAS příručky jak přežít", ve vlastním zájmu neupadejte do bezvědomí a především se střezte vypadat, že byste mohli potřebovat tracheotomii.

** - to jde zčásti na vrub rodinným poměrům, zčásti nedostatku ctnosti čistotnosti. Pravidelně se mýt v rodičovském domě nebylo obvyklé a - ani poté, co mě nátlak spolužáků a spolužaček přesvědčil, že by se to obvyklým stát mělo - snadné.

Najednou tu skoro bylo léto, potřebný kurs jsem stále neměl a dozvěděl jsem se, že by mělo být možné absolvovat ho na místní pobočce ČČK. Tam (nevím, jestli zrovna nebo vůbec) žádný výcvik pro víc účastníků nepořádali a výuku brali hopem: "Tohle (tenká, opravdu základní příručka první pomoci) si nastudujte a za dva týdny přijďte na zkoušky."

Za dva týdny jsem se na místě potkal ještě s jedním adeptem, který se, narozdíl ode mě, zřejmě opravdu chystal dělat někde na táboře v létě zdravotníka. "Četli jste? Máte nějaké otázky?" Neměli jsme. Jako "zkoušky" jsme každý nějaké triviální otázky zodpověděli, zaplatili účastnický poplatek, dostali zdravotnický průkaz. Až cestou domů z těchto slavných "zkoušek" mi docházelo, že jsem si potřebný papír v podstatě koupil, aniž jsem si osvojil potřebné kompetence, a onomu "skautský vůdce nemá právo připraven nebýt" v žádném případě není učiněno zadost. Nicméně k definitivnímu rozhodnutí, že se takto nabytým průkazem neprokáži (a tudíž ten rok nebudu mít ani vůdcovský glejt) jsem se propracoval až o dost později.

Třetí zdravotnický kurs jsem absolvoval na ČČK ve Stodůlkách, za dva kompletní víkendy. Požadovaných čtyřicet hodin nebylo beze zbytku vyčerpáno ani tady, ale byl, nakolik můžu soudit, důkladný a kvalitní. Díky nedělním jízdním řádům (a tomu, že jsem tehdy ještě uměl časně vstávat) vím, jak vypadá stodůlecká "náves" hodinu přede mší, a díky sobotním poledním pauzám znám Čejkův antikvariát na metru Luka. (Něco, co by mě opravdu zajímalo, za cenu, kterou bych chtěl zaplatit, má jen zřídka, takže tam jezdím jen jednou za pár let. Vždycky mu řeknu, že tohle není Tomáš, ale Tanquerey, a že za druhý a třetí díl bez prvního chce peníze, za které to sotva někomu bude stát. Místo zlevnění vždycky za nějakou dobu o dvě stovky zdraží :) )

Moje kvalifikace "zdravotníka zotavovacích akcí" je dnes samozřejmě dávno propadlá. Jako skautský vůdce jsem dovůdcoval ještě před tím, než nadešla chvíle prvního povinného přezkoušení, a tím zanikla moje jediná motivace v ranku "zdravotníků" se držet. Každopádně alespoň jednu věc si z toho stodůleckého kursu pamatuji dodnes: že nikdy - ale opravdu nikdy - nemám na nikom provádět tracheotomii.

Zobrazeno 808×

Komentáře

Ferenc

Myslím, že zdravotnický kurs je podmínkou pro vůdcovskou zkoušku pořád... My jsme nemuseli dělat záchranu z vody a ani lepit pneumotorax...

P. S. Správně je to tracheostomie ;) https://www.wikiskripta.eu/w/Tracheostomie

Ferenc

stomie - vývod

dromedar

Akt perforování hrtanu nešťastníka kapesním nožíkem je tracheo-tomie (od řec. temnó - řežu). A zbytek Vám pravděpodobně bude už navždycky jedno :)

dromedar

Záchrana z vody s jakousi minimální praxí (zdaleka jsme se nedostali k "jak skočit pro tonoucího a oba se živí dostat na břeh") byla jen na tom holešovickém kursu od skautů. Přeci jen asi ne každá místní organisace ČČK má na to kompetentní instruktory :)

dromedar

Kdyby se někomu hodilo příští víkend absolvovat to přezkoušení, které já už nepotřebuji
http://zdravotak.parvula.cz/

(Aneb, pořád mi chodí hromadné maily od toho kursu, kde jsem kdysi dávno bouchnul dveřmi :) )

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio