U příležitosti kulatého výročí Palachova činu jsem čekal i na Signálech obligátní dávku palachovského kýče. To, že jsem se nedočkal, však nakonec ke zvednutí tématu, do kterého se jinak nehrnu, vyprovokovalo mě.
"Mlčení" z nadpisu článku se nevztahuje k mlčení skomírající signálovské blogosféry, ale k mlčení mému. Já totiž nemůžu k Palachovu činu říci nic. Ba už když ho mám pojmenovat, těžko hledám slova, a nakonec zůstanu u víceméně neutrálního (byť dnes díky nízké frekvenci v běžném jazyce poněkud slavnostně či závažně znějícího) "čin". V úvahu by dále přicházela "sebevražda", což se mi jeví jako nehoráznost (jakkoli po čistě technické stránce samozřejmě o sebevraždu šlo), nebo na druhé straně spektra "oběť", k níž se však také nemohu přihlásit, aniž bych sám proti sobě musel vznést obvinění z přepjatosti.
Samo pojmenování již je výrazem postoje. Můj postoj k činu Jana Palacha je takový, že žádný postoj (hodný toho jména) nezaujímám. Nebo - chcete-li tomu přiznat nárok na jméno "postoj" - mým postojem je mlčení. Nemohu ani pranýřovat "sebevraždu", ani velebit "oběť". Nemohu se konečně ani přihlásit k odkazu činu nebo "činitele" (srov. co tu napsal můj někdejší kolega @cejsk před deseti lety). Nejsem dědicem palachovského (ani jiného podobného) odkazu, naopak jsem - výchovou i vlastními občanskými postoji - vposledku dítě normalisace, k čemuž se ostatně i to mlčení velmi dobře hodí.
Ostatně Palachovo sebeupálení sice nepřineslo plody hned vzápětí,ale když uvážíte,že každého dalšího ledna se na Václaváku lidé od té doby pravidelně scházeli, pořádali demonstrace,odkaz Jana Palacha nás všechny zkrátka spojoval po celých dvacet let následné normalizace, a nejinak tomu bylo v samotném lednu 89 při Palachově týdnu, kterého jsem se rovněž účastnila, dá se říci, že to, co udělal nakonec plody přineslo, mělo to velký podíl na událostech listopadu 89 a ukončení totality. Dodnes, nebo možná dnes nanovo, jeho odkaz znovu ožívá, v době, kdy se byť v pozměněné podobě normalizace opět vrací.Palach se zkrátka proměnil v symbol poukazující na to, že zasazovat se za svobodu je boj, který nikdy nekončí, poněvadž tu je vždy nebezpečí, že se nějaké formy bezpráví vrátí
Pan doktor Malý jako dospělý pamětník, bojovník proti komunismu a jeho katolický pohled na JP http://www.duseahvezdy.cz/2019/01/19/k-palachovu-vyroci-katolicky/#comment-94250
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.