Metabolity ducha korábu pouště

Pascalovská Turbonostalgie

2. 12. 2018 1:23
Rubrika: O mně

V době, kdy movitější spolužáci měli Counter Strike tým se směšnodrsným jménem, pod jehož hlavičkou se účastnili turnajů, a další pařili Quake 3 a navrhovali pro něj vlastní arény (co se i na nadupaných počítačích musely nechávat renderovat přes noc), táta získal za pár šupů dvě "dvě-osm-šestky", rok výroby starší mého data narození, co se válely na půdě církevní základní školy. První počítače u nás doma. Jedna se nastěhovala na stůl k němu, druhá ke mně. Byl tam QBasic! I oproti PHP (3) a (z dnešního pohledu předpotopní verzi) JavaScriptu, se kterými jsem měl zkušenosti do té doby (přes týden číst knížky, přečtené v pátek po výuce vyzkoušet ve škole v počítačové učebně), to byl hrozný jazyk, ale dalo se v něm programovat doma a napsaný kód hned spustit, a to se počítá.

Pak jednou - nevím, co jsem měl na práci u tátova počítače, dost pravděpodobně jsem tam neměl co dělat - chvíle rozechvění: na tom druhém počítači je Turbo Pascal! V tu ránu jsem byl u sebe v pokoji a hned zase zpátky s disketou.

Chrrr chr chrrr chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

A už jsem ten poklad, o kterém táta nevěděl, že ho má, měl taky. Nevzpomínám si, že bych pak v Pascalu někdy naprogramoval něco, co by stálo za řeč, ale o zábavu se mi postaral na hodně dlouho. To hlavní, co mi práce s ním dala, ovšem nakonec nebylo nic týkajícího se specificky programování, ale jazykové kompetence. Jediný dostupný způsob, jak se dozvědět něco o specifikách dané varianty jazyka (Turbo Pascal měl oproti klasickému Pascalu mj. i určitou podporu pro objektově orientované programování) a jeho standardní knihovně, pro mě představovala nápověda integrovaná ve vývojovém prostředí, takže jsem se chtě nechtě musel prvně v životě prokousat odborným textem psaným anglicky.

 

(To tak člověk bloumá na Githubu a náhodou narazí na Anderse Hejlsberga, co má Turbo Pascal na svědomí. Výlev nostalgie, který to ve mně vyvolalo, mi snad vzácní čtenáři prominou.)

Sdílet

Komentáře

Jiří Zajíc S Turbo Pascalem jsem strávil mezi lety 1984 až 1989 pět roků intenzívní ho programátorského dobrodružství. V té době jsem ve Výpočetním centru VŠE v Praze vytvářel první komplexní počítačový systém interaktivní podpory výuky s pomocí osobního počítače. Na rozdíl od tehdejších jiných výukových programů, které vždy řešily jen nějaký konkrétní problém, šlo o systém, který se dal používat prakticky v libovolné oblasti, protože výukový obsah toho, co jsem dělal, byl ve formě dat, zatímco software byl řídící systém. Vypadalo to, že tehdy to byla i v Evropě dost originální záležitost.
Jenomže pak přišel Listopad 1989, já jsem byl požádán, abych založil Redakci náboženského života v Českém rozhlasu - a našemu nadějnému výukovému systému AMOS rychle zakroutila krkem "neviditelná ruka trhu."

dromedar "Dobrodružství" popsané v článku spadá někam mezi roky 2001 a 2004. Hardware, který ho umožnil, pocházel akorát z let vzniku AMOSe/a (bezpečně vím, že černooranžový monitor byl r. v. 1983 nebo 1984; počítač podobně).

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Nuvio