Liturgické zpěvy tvoří integrální součást liturgie. Patří shromáždění a jsou podporovány kantorem či scholou. U nás je bohužel stále velmi často provozován útvar zvaný lidová píseň (skladba o více slokách, které se zařazují jako vsuvky v jednotlivých částech liturgie) nebo je podporován gregoriánský chorál, který je cennou duchovní hudbou, ovšem pro většinu lidí již ztratil schopnost být hudbou liturgickou. Přímo úpadkové je provozování tkzv. "mší" - polyfonních skladeb určených profesionálním sborům. Takovéto skladby patří na koncerty duchovní hudby, a nikoli do liturgie.
(S. Balík, J. Hanuš: Letnice dvacátého století. Druhý vatikánský koncil a české země, Brno 2012, s. 156.)
Zdá se tedy, že k náležité reformě liturgické hudby zbývá ještě pár kroků:
Lidová píseň - zrušit.
Gregoriánský chorál - zrušit.
Polyfonie (a, s ohledem na méně precisní vyjadřování, zřejmě jak sborová, tak vokálně-instrumentální liturgická hudba vůbec) - zrušit.
Když hledáme, co za "liturgické zpěvy", které prý v pokoncilním pojetí nově "tvoří integrální součást liturgie", nám po všem tom rušení vlastně zbylo, radostně konstatujeme, že ve slovutných pánech profesorech nacházíme (jakkoli mnohem radikálnější, než bychom se kdy nadáli) udatné spojence v boji za chorál český. Toť skutečně "integrální součást liturgie", toť pravá hudba liturgická, každému srozumitelná (a přinejmenším v tomto smyslu také "shromáždění patřící"). Nuž do zbraně!
(Jak to ale páni autoři ve skutečnosti mysleli a jestli našimi spolubojovníky býti chtějí, na to se jich raději ptáti nebudeme.)
:-)
Jen aby si autoři citovaného úryvku nepletili polyfonii s figurálkama!
Já je neznám a nechci je podceňovat, ale z obsahu knížky mi přijde, že toto rozlišení je pod jejich rozlišovací schopnost :)
Spíš asi polyfonii opravdu nikdy neslyšeli. Kostelní sbory ji většinou nezpívají, protože ji zazpívá (a capella) opravdu jenom ten, kdo zpívat umí. V tomto ohledu jsou samozřejmě figurálky pro (nejenom) amatérské zpěváky vděčnější, protože v doprovodu orchestru se kde co falešného ztratí...
Osobně považuji samotnou liturgii, zejména pak mši svatou, za zcela přežilý a do dnešní doby nenáležitý útvar. Potřebuje snad ve víře dospělý křesťan pravidelné pásmo promluv a zpěvů, gradující v podání ruky náhodnému kolemstojícímu?
Netvrdím, že pro děti, negry, neprovdané ženy a vůbec primitivy to snad určitý kultivující význam nemůže mít, ovšem jak k tomu přijdou dospělí křesťané?
Zde se nabízí kategoriální pastorace: místo povinné, pravidelné, pravidelně nezáživné liturgie pořádat rozmanité kulturní a vzdělávací akce na míru jednotlivým kategoriím. Třeba kurs bylinkaření pro ženy, domácího pivovarnictví pro muže, přežití v africké divočině pro negry, pimprlové divadélko pro děti, vyučovat jazykům, hře a zpěvu, etiketě, atd. Sem tam třeba koncert či oběd a neformální beseda s biskupem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.