"Ale víte, že je pro leváky?" pro jistotu se ptá prodavačka v domácích potřebách. Přeci jen, zákazník je mladý muž a kupuje škrabku na brambory. "Ano, vím. Děkuji."
Když jsem několik let zpátky pojal úmysl ovládnout alespoň základy klavírní hry, vypravil jsem se, poměrů ještě zcela neznalý, na začátku školního roku do blízké ZUŠ. Po jistých peripetiích jsem skončil v učebně starého pana učitele, který "kdysi učil pár lidí i soukromě, tak se ho můžete zkusit zeptat" (protože hodiny klavíru učené v rámci veřejné školy jsou beznadějně obsazené, a v Praze zvlášť, nehledě na to, že učit dospělé se škole nevyplácí, anžto na ně nedostává státní příspěvky). Pan učitel, ač udiven, co se to k němu hrne za divné zvíře, přeci mě posadil ke klavíru a podrobil rychlé talentové zkoušce - snad aby nepromrhal případný mimořádný talent (byť šance na objev mimořádného talentu na sklonku třetí dekády života je limitně malá). Ve všech záležitostech hudebních jsem samozřejmě dokonale propadl, ale "máte podezřele šikovnou levou ruku! Co s ní děláte?" "Hm... Hm... No třeba škrábu brambory," zahuhlal jsem, nevěda, co na to rychle říci.
Ve skutečnosti za mírně nadstandardní obratnost prstů levé ruky (která pro mě, stejně jako pro většinu populace, není rukou dominantní) vděčím snad mnohem víc stovkám hodin psaní na klávesnici. Ale zatímco to je činnost zaměstnávající obě ruce víceméně rovnoměrně, škrabání brambor je činnost asymetrická, kterou jsem od dětství opravdu zvyklý dělat "nešikovnou rukou". Levoruká je totiž máma, což se projevovalo na obsahu šuplíku s kuchyňským náčiním. A když pravoruká škrabka nebyla a brambor se každý rok snědl pořádný pytel, ...
Nemusel to být až tak dlouhý řez. Dlaň se šije hustě. Přeji příjemnou pracovní neschopnost.
Příjemnou! :-O
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.