Metabolity ducha korábu pouště

Liturgický terorista 2: "svatým křížem se žehnejme"

25. 5. 2018 23:01
Rubrika: O světě

Pocházím z "přemyslovských Středních Čech"; kdybych měl po Vánocích a Velikonocích subjektivně vybrat nějaký třetí vrchol liturgického roku, nějaký svátek místní i dromedáří zbožnosti nad jiné drahý, neměl bych složité vybírání: byl by to svátek sv. Václava. Ten pak se musí slavit. Důkladně. Pokud se ten den základy kostela netřásly, slavilo se málo a špatně.

Kostel sv. Václava v Kladně-Rozdělově (kterážto farnost nikdy nebyla moje domovská, ale z různých důvodů jsem tam býval hostem často) nebyl stavěný na to, že v jeho širším okolí vyroste několik sídlišť, a tak bývá o jediné nedělní mši opravdu plný. Ó, jak tam to při svatováclavském chorálu dunívalo! A i když jsem mezitím jistě po všech stránkách mnohem skvělejší postludia na svatováclavský chorál slyšel z hvězdně obsazených pražských kůrů, přeci pro mě pravzorem hudební extáze navždycky zůstane to, které někdy koncem devadesátých let zahrál nějaký mladý křižovník na (disposicí zcela vesnické) varhany v rotundě sv. Petra a Pavla na Budči.

Onehdy jsem se v den slavnosti vypravil na poutní mši do kostela svatováclavského zasvěcení, od "přemyslovských Středních Čech" dál. Jaký to kulturní šok: žádná sláva, žádný pozvaný kazatel, nic - úplně prostá mše slabšího nedělního standardu. Svatováclavský chorál na závěr pochopitelně nemohl chybět ani tady, ale po druhé sloce varhaník vytáhl další rejstříky a (spíše jednoduchou kadencí než postludiem v pravém slova smyslu) spěl k závěru.

"A to zas ne!" Jeden ze souvěrců, zdatný zpěvák, vrhl nelibě překvapený pohled ku kruchtě, a "přitlačil na měch". "Pomoci my tvé žádááme ..." Varhany zakolísaly, pak ale přeci dovedly začatý postup konci. Cvak - motor zhasnul. "Teroristovi" to bylo jedno. Až po "... svatým křížem se žehnejme ...". Část lidí v lavicích se po chvilce váhání přidala. Jestli jsem dobře poslouchal, nakonec i sám varhaník.

 

Místo ponaučení přímo z toho teroristického útoku budiž na závěr volnou asociací připojeno lidové moudro: když chcete pěstovat kostelní lidový zpěv (i když to je v naší době v nejednom místě bitva dávno ztracená), jeden dobrý kantor je lepší dvou (dobrých) varhaníků.

Zobrazeno 960×

Komentáře

Vianney

V Blíževedlích, malebném to místě mezi Českou Lípou a Úštěkem se ustálil na pouť - kostel jest též svatováclavský - zvláštní zvyk. Svatováclavský chorál se zpívá hned na začátku, všechny sloky. Při té závěrečné sloce je - jak zvykem - znamení kříže, a hned po dozpívání této sloky kněz rovnou pokračuje: Milost našeho Pána ...

dromedar

@Vianney HERETICI NA HRANICI!!!

Co se pak, proboha, zpívá na závěr? A jak se někdo může po dozpívání svatováclavského chorálu způsobně usadit a poslouchat celou bohoslužbu slova, neřkuli něco z ní opravdu slyšet?
Zpívat válečnou píseň jako vstupní zpěv je podle mě ukázka všestranně špatné dramaturgie.

Vianney

To podle situace, tamní farníci jsou hodně zpěvní. Nebožka paní Novotná, zlatá to žena, byla taková "liturgická teroristka", v 60. letech si navykla na takové ty "modernější" zpěvy, takže třeba - aniž by upozornila, že se k čemukoliv chystá - spustila hned po "Pane, nejsem hoden ..." třeba "Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen ...", za okolností běžnějších to proběhlo zhruba takto:
1.) Úvod: Svatováclavský chorál
2.) Ordinárium: Bříza, nebo Eben, Olejník je předem zapovězen
3.) před evangeliem: Aleluja s antifonou (zpívané na jeden z gregoriánských modů, farář jako bývalý cisterciák si na to potrpí)
4.) K přijímání: Nějaká sedmistovka, prostě co se hodí na tuto chvíli
5.) Závěr: Hospodine, ulituj nás, nebo něco podobného.

dromedar

Předpokládám, že "aleluja s veršem na jeden z gregoriánských modů" je klasicky druhé aleluja z Jubilate Deo s veršem v odpovídajícím, tj. 6. modu http://www.liturgyoffice.org.uk/Resources/Music/Jubilate/

Jestli má pan farář, bývalý cisterciák, zásobu pořádných aleluja s jubilem a farníky vycvičené, aby je zpívali, tak je frajer a klaním se, ale pravděpodobnost takového úkazu je mizivá.

Každopádně to nic nemění na tom, že je to dramaturgie vnitřně špatná a zvrácená a HERETICI patří NA HRANICI.

Vianney

No, je to netypické, ale jsem toho názoru, že se to pořád ještě dá. Za špatný a zvrácený přístup považuji něco jiného. Například to, co v nejmenované farnosti působí již asi deset let jeden polský kněz - nedělní Mše svaté v délce dvaceti minut a podobné libůstky.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio