Do Kladna

Do Kladna ("na Kladně", ale "do Kladna"; ve Švermově, který je přes pole a v dolíku, nebo v Pcherách, které jsou přes pole, švermovský dolík, další pole a v ještě hlubším dolíku, by se snad mohlo říkat i "na Kladno") nejezdím rád. Jezdím tam tak rád, že je mi každá výmluva dost dobrá, abych tam nemusel, a když výmluvy dojdou, strašlivě zaspím, nebo tam nejedu i bez výmluv.

Do Kladna nejezdím rád, a když už tam jsem, nejradši bych chodil kanálama. (Kde všude se ještě v hovorové řeči namísto plurálu běžně používá tvar duálu?) A tak jdu prázdnými ulicemi (když tedy mám štěstí a ulice jsou prázdné), tvářím se tak neviditelně, jak jen to jde, a kdybych věřil, že to pomůže, modlil bych se, aby všichni, kdo mě znali, byli mimo město, nebo měli doma něco důležitého na práci. A jestli přeci někoho potkám, tak aby si mě nevšiml (honem odbočit do postranní uličky!), nepoznal mě, nebo měl stejně málo chuti mě potkat jako já potkat jeho. V takový den mám dvakrát rád všechny příbuzné a známé, co se odstěhovali někam pryč, a úplně nejradši ty, kdo dlouhodobě pobývají mimo republiku.

"Ahoj, jak se máš?" Na Kladně vždycky kanálově.

A prázdné ulice si šeptají: "Kdo to je?" "Přece mladej Pavlík!" "Ne! Vážně? Kolik mu je? Vždyť už je to dávno, co tudy chodil do školy!" "Vypadá teda dost zanedbaně." "To on odjakživa. No co - celej starej Pavlík, jenom (zatím?) bez kšiltovky a igelitek!"

"Ale mladej pane, pořád pěšky? Ve Vašem věku už byste měl pánům rodičům vozit na návštěvu vnoučata - a pěkně vlastním nablýskaným povozem!" pošklebuje se ta ulice, která jediná si mě ještě pamatuje velice dobře.

Kladenské gymnasium se ke mně nehlásí. Prázdné mlčenlivě sedí ve svém opršelém majestátu a dívá se jinam, protože ono přeci už sto let vzdělává výkvět místní mládeže. Ke kladenským kostelům se pro změnu nehlásím já - je tam příliš velká šance potkat někoho, kdo by chtěl vědět, že se mám kanálově. Kročehlavská skautská klubovna by mi možná ráda dala přednášku o tom, co je cílem skautské výchovné metody, ale naštěstí už z ní dávno je - jistě k úlevě staré paní z přízemí, co neměla ráda křik a míčové hry v blízkosti svých oken - serióznější ústav (pobočka České spořitelny).

Do Kladna nejezdím rád. Budějce mě sice zatím spíš nesežraly, ale že je odtud do "města uhlí a oceli" - měřeno délkou cesty vlakem - tak pekelně daleko, to mi vůbec, ale vůbec, ale ani dost málo nevadí.