Kdybych psal, co mi hlavou běží, možná bych psal teskně o Praze a o Břevnově, nebo o trapných patáliích věčného studenta. Ale že je tu "doba svatováclavská" (kdy se v mé rodné farnosti na závěr každé mše svaté zpíval svatováclavský chorál), je vhodný čas seznámit ctěné obecenstvo s velkolepými fundátorskými plány.
V den slavnosti sv. Václava se poutníci ve velkém sjíždějí na místo jeho skonu, do Staré Boleslavi. Bývá tam k vidění pestrobarevná směsice uniformovaných členů nejrůznějších spolků, samozřejmostí jsou hábity a čepce řeholníků a řeholnic; nepřehlédnutelní pak jsou členové (ne nutně jen církevních) rytířských řádů s dlouhými plášti a chocholatými klobouky.
Loni po skončení mše na náměstí jsem cestou na autobus jednoho takového pána míjel, když se k němu připletl muž asi věku mých rodičů. (K jerusalemskému kříži na plášti rytířově: ) "To je pěkný, tohleto! To je český lev?" "Kdepak," vložil se do řeči rytířův druh (zřejmě z lidu prostého, protože bez chocholatého klobouku, pláště i ostruh): "to je řeholní roucho! Božehrobci!"
Uvažoval jsem pak o bohulibosti a záslužnosti návštěvy poutních míst v dlouhém plášti a chocholatém klobouku, a při tom zbožném rozjímání o chrabré "ochraně křesťanstva před saracény" a o tom, co asi Deus vult, jsem konečně rozlišil své povolání: stanu se (později jistě svatým) zakladatelem nového rytířského řádu. Z nejhlubší pokory můj řád nebude mít žádný přídomek, ale bude se jmenovat prostě jen "Ordo equestris", česky "Jízdní řád". Přestože latinský název řádu, s ohledem na tradici a latinskou slovní zásobu, odkazuje na koně, tento vpravdě moderní a evangelní chudobou se vyznačující rytířský řád žádné koně vlastnit nebude, ale bude ke svým bohulibým cestám používat výhradně hromadnou dopravu, především pak "železného oře".
Protože rytířské řády kromě návštěvy svatých míst hlásají evangelium především slavnostními investiturami svých členů, bude v Jízdním řádu právě na tento aspekt činnosti položen zvláštní důraz. Slavnostní investitura (při uplatnění zásady odstupňované slavnostnosti) bude zahajovat každou akci (samozřejmě na znamení toho, že "všichni, kdo jste byli pokřtěni v Krista, Krista jste oblékli").
Řádovým oděvem bude některý běžný model chocholatého klobouku, doplněný bílým pláštěm s emblémem okřídleného kola v nádražácké modré. Myslí se na ta kola, která viděl prorok Ezechiel - jako výraz naděje, že chrabré rytieřstvo i přes všechna zpožděnie šťastně dojede až do Nového Jerusaléma.
Měl jsem dojem, že úkolem rytířských řádů vždy bylo chránit a pečovat o nějakou specifickou skupinu znevýhodněných a ohrožených nerytířů.
O koho chce pečovat komptur dromedar?
@JiKu Zcela v duchu dnešní činnosti rytířských řádů (když dáme poněkud stranou ten maltézský): o ty, kterým by poutě bez dlouhých plášťů a chocholatých klobouků přišly málo slavnostní, popř. o ty, kterým ty pláště připadají jako projev "péče o křesťanské hodnoty" nebo "vlastenectví". Rytířů Jízdního řádu se, pravda, asi nikdo nebude ptát, jestli jejich okřídlená kola nejsou český lev, ale podle místa incidentu třeba "To je pěkný, tohleto - to je svatováclavská/slezská/moravská orlice?"
Ježdění na železném oři je nadto projevem péče o celé stvoření, které by se jinak dusilo ve výfukových plynech ořů z masa a kostí. Nehledě na to, že píce se musí někde pěstovat a zemědělské půdy není nazbyt.
Na takovouhle vágní specifikaci můžete rytířský řád pěstovat a udržovat, ale ne založit.
Máte tam nejrůznější výfukové plyny, doporučuji tedy klobouk s perem v barvě zelené a název "rytíři laudáta siho". To by mohlo rychle zafungovat.
@JiKu Jdi mi z očí, satane, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské. Deus vult.
Mohli by mít i kordík a na něj napichovat plastové věcičky vyplavené mořem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.