Metabolity ducha korábu pouště

Dobrý skutek na ránu pěstí

27. 6. 2017 21:48
Rubrika: O světě

Před dvěma lety, okolo Velikonoc, se schylovalo ke stěhování z mého prvního samostatného bydlení dál. V bytě, který viděl mé začátky v práci a (s tím související) neslavný konec studia, se za ty dva roky nahromadilo znepokojivé množství majetku, především knih, a já jsem marně hledal, v čem bych je převezl. Nadarmo jsem obešel vstupní prostory i zadní trakty všech supermarketů v okolí. Nepochodil jsem ani u menších obchodů a hrabání v modrých kontejnerech mi vyneslo jenom dvě použitelné krabice, banánovkám se ovšem pevností ani skladností zdaleka neblížící.

Najednou tu byl předvečer dne, kdy měli přijet stěhováci, a já jsem stále neměl, v čem své knihy a neknihy převézt. Jedna dobrá duše mi - snad spíš z legrace než vážně - doporučila firmu, která banánovky pronajímá, a mně nakonec opravdu nezbylo, než se tam dopoledne před stěhováním vypravit.

Poctivě se snažili nedívat se na mě jako na exota, když jsem si přišel pro šest krabic. Slepili mi je lepenkou do dvou "věží" po třech, já jsem je ještě převázal donesenými provazy, a vyrazil k domovu. Z místa, kde firma sídlí, to na tramvaj nebylo úplně blízko, a krabice, byť slepené a svázané, se nesly přesně tak špatně, jak si čtenář asi dovede představit.

Už po cestě tam se zvedal vítr, dávající tušit, že hezky nebude. Jak jsem se s krabicemi vracel, postupně rozvinul svou plnou sílu. Šlo se mi opravdu těžko, při silnějších poryvech jsem často musel zastavit a krabice položit, protože mi je vítr rval z rukou a jít se nedalo.

Jeden z poryvů strhl plechovou "čepici" z odpadkového koše a ta se zakutálela do silnice, kde překážela provozu a navíc hnána větrem co chvíli popojížděla. Auta se jí vyhýbala, občas někdo prošel okolo, ale nikdo se neměl k tomu, objekt ohrožující bezpečnost silničního provozu odklidit. Vyhodnotil jsem, že úkol zachránit svět leží na mých ramenou, počkal jsem, až aktuální nápor větru ustane, krabice jsem položil na zem, tak, aby větru nastavovaly nejmenší možnou plochu a měly maximální třecí plochu se zemí, a vyrazil jsem pro "čepici".

Nevím, jestli jsem k ní došel, jestli jsem ji nasadil zpátky na odpadkový koš, kde seděla původně, a jestli ne, tak co s ní bylo dál. Pamatuji si jen zlověstný zvuk kartonu sunoucího se rostoucí rychlostí po dlažbě. Když jsem se otočil, viděl jsem, jak se moje krabice, stále svázány po třech, obrovskou silou, hnány jedním z nejsilnějších poryvů větru, jaké jsem kdy zažil, řítí přímo proti procházející ženě s kočárkem a malému dítěti na odrážedle. Chtěl jsem vykřiknout, ale z hrdla staženého hrůzou nevyšla ani hláska. Krabice kočárek i odrážedlo těsně minuly, vlétly do vozovky, svazky povolily a jednotlivé krabice se rozlétly po nemalé ploše. Projíždějící auta se skřípěním a troubením brzdila. Naštěstí to byla nepříliš frekventovaná ulice v obytné čtvrti, takže při nenadálém prudkém brždění nedošlo k žádné srážce. Jak jen to šlo nejrychleji jsem krabice pochytal a uhybal právem rozezleným pohledům zpoza okének. Když následující - ještě silnější - poryv větru převrátil kočárek a větší dítě srazil z odrážedla, už jsem stál na chodníku, choulil se k plotu, všemi čtyřmi končetinami držel krabice, a řešení nově vyvstalé situace mohl jen nečinně přihlížet.

 

Mělo to ještě dosti dlouhou dohru. Krabic jsem sice pochytal všech šest, ale přišel jsem o jeden z provazů, který uletěl neznámo kam. Čtyři krabice jsem znovu svázal, zbylé dvě jsem musel nést nesvázané. Na tramvajovou zastávku to stále nebylo úplně blízko, nakonec se do toho ještě spustil déšť. Ale to už by byl jiný příběh.

Možná je namístě určitá opatrnost už vůči samotnému tomu hnutí, které člověka (skauti k tomu můžou být náchylnější) nabádá jít "zachránit svět". Vždy ale platí - než se vydáš zachraňovat svět, ujisti se, že jsou dobře zabezpečené tvé krabice.

 

Pozn.: Námět mi ležel v hlavě delší dobu, ale k tomu, že jsem článek sepsal právě teď, mě vyprovokovalo motto "člověku může pomoct dobře míněná věta". I ta jistě pomoci může. Ale co teprve "dobře míněný čin"!

(foto Jo Naylor, licence CC-BY-2.0)

Zobrazeno 1521×

Komentáře

dromedar

Jó, veselo je přesně to, co tam tenkrát nebylo.

A z představy, jak by to bylo dopadlo, kdyby "trojbanánovka" s obrovskou kinetickou energií čelně nabrala caparta na odrážedle, je mi špatně ještě teď.

psycho-kat

@dromedar .. zdá se mi z toho mála co o sobě naznačujete, že se ukazujete jako veskrze introvertní až chladný člověk, ale jste mistr šprýmu! :D čelně nabrat caparta na odrážedle :D

Ferenc

Zajímavý byznys, pronájem bananovek. My jsme vždy chodili zeptat přímo do prodejny. Jednou jsem jich zlobil asi 10 :) ale to byla výjimka.

dromedar

Moudřejší článek na příbuzné téma:

Vokoun: "Když jednáme dobře, zpravidla tím někoho ohrožujeme" http://www.christnet.eu/index.php/clanky/6403

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio