... aby byl v Tvé církvi vždy dostatek kněží a řeholníků.

"... aby byl v Tvé církvi vždy dostatek kněží a řeholníků." Přímluva, která (v lehce obměňovaných formulacích) v naší farnosti v nedělní sadě nikdy nechybí. Jáhen, který přímluvy přednáší, většinou - vědomě nebo nevědomě - položí důraz na řeholníky. Jak mi to neděli co neděli naráží na uši, konečně se nechávám vyprovokovat k sepsání rychlého článku.

"... aby byl v Tvé církvi vždy dostatek kněží." -- V pořádku. Bez kněžstva se (katolická) církev neobejde, a i když zrovna v Praze není jeho nedostatek nijak zvlášť cítit, jistě je dobré vidět potřeby církve v celé zemi a modlit se za ně. Ale proč prosit o řeholníky?

Zatímco hierarchické zřízení církve se odvozuje od ustanovení samotným Pánem a je pro život církve nepostradatelné, řeholní život je specifická institucionální forma křesťanského života, která se rozvinula až okolo doby konstantinovského obratu ze snahy odpovědět na radikální požadavky, které Ježíš kladl na ty, kdo chtěli "být dokonalí" a "následovat ho". Řeholníky církev nepotřebuje. Knězem je člověk pro církev, řeholníkem pro vlastní dokonalost.

Nejpozději tady jistě většina čtenářů, a zvlášť řeholníci mezi nimi, obrátila oči vsloup: pisatel zjevně vůbec neví, o čem píše. "Copak já, boromejka, spotřebovávající se v péči o nemocné / já, školská sestra, k Boží slávě se věnující výchově dětí / já, trapista, v kostele i při práci se bez přestání modlící za celý svět, i za Tebe / ... žiji život plný námahy a odříkání pro sebe sama? Samozřejmě, že ne!" -- Já nic z toho nezpochybňuji, ani tomu neupírám hodnotu. Ale na jádru své snad skandální výpovědi výše trvám: pokud má řeholní život nějaký základ v evangeliu, tak v "nehorázných" nárocích Ježíše na své následovníky. Z těch, kdo ve snaze dostát Ježíšovým nárokům "prodají, co mají, a výtěžek rozdají chudým", "nechají mrtvé, ať pochovávají své mrtvé", "položí ruku na pluh a neotáčejí se zpět", ..., se církev jistě má radovat - jednak jako z eschatologického znamení -- jakési záruky věcí příštích; jednak jako z více či méně zdařilého ztělesnění evangelia, včetně jeho zvlášť radikálních pasáží; jednak i ze zvláštních služeb, které někdy pro církev a pro svět konají. Ale modlit se o ně není proč.