"V Českých Budějovicích by chtěl žít každý." Já jsem to nikdy v úmyslu neměl. Nicméně za dva roky dojíždění mi město přirostlo k srdci dost na to, aby mi vyhlídka na život tam byla pokud ne přímo lákavá, pak jistě přinejmenším velice dobře přijatelná.
Sice jsem před časem ohlásil, že svůj druhý fatální studijní neúspěch přijímám jako definitivní a budu se napříště věnovat užitečnějším starostem, než starostem věčného studenta - a jistě by bylo moudré a vkusné skutečně se tak zařídit. Ale teolog ve mně se těžko smiřuje s tím, že by měl úplně přenechat pole programátorovi (navíc línému a nijak zvlášť dobrému). Do karet mu hraje to, že jsem před osudnou srážkou s Metafysikou na konci druhého ročníku stihl splnit převážnou část studijního plánu, takže když mi splněné předměty budou uznány a zdárně absolvuji těch několik zbývajících, měl bych mít bakalářské studium tentokrát už opravdu za rok hotové a pokračovat dál.
K tomu se přidalo, že se zamýšlím v létě přestěhovat - a také změnit zaměstnání. Když vzpomínám, jak krásně se studovalo v Erfurtu, když jsem nemusel nikam dojíždět, je rozhodnuto: třetí dějství mé trapné studijní ságy bude dojíždění prosté. V létě dám Praze sbohem, piano a bezpočet knih naložím na povoz a vydám se na jih.
Alespoň prozatím tak mám za vyřešenu i otázku, jestli už mě nesežrala Praha.
My jsme tam byli se třídou na školním výletě, když jsme byli v devítce. A nebyli jsme tam kdoví jak dlouho, jen jeden nebo dva dny a líbilo se mi tam. Na ten výlet vzpomínám hodně ráda.
Což o to, město je to hezký. V životě jsem tam byl dvakrát, a vždycky mi to tam ale přišlo takový placatý. Žádný výrazný klesání, stoupání ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.