Jak ty vlastně slavíš Vánoce?

"Jakube, jak ty vlastně slavíš Vánoce?"

"No, zúčastním se všech obřadů, pomodlím se všechny modlitby, ... a hotovo."

"A formality jako stromeček, to nevedeš?"

"Kdybys bydlel sám, strojil bys stromeček?"

Kdyby po svátcích někdo popis výše podrobil fact-checkingu, mohl by uzavřít, že jsem pronesl dvě ověřitelná tvrzení a obě byla nepravdivá, protože ze "všech obřadů" velmi pravděpodobně vynechám půlnoční mši (noční bdění ani chlad mi nic nevadí, ale kostel plný pohanů ve spojení s hejmistře-vstaňbystře ano a velmi), a ta část předkoncilního breviáře, kterou každý den zpívám, má do "všech modliteb" ještě hodně daleko. Naopak pozorný pozorovatel monotónnosti dromedářího žití by mohl upozornit, že jsem se v rychlé schematické odpovědi stylisoval jako "člověk liturgický", ale do slavení Vánoc je přeci třeba zahrnout i další věci, které podle všeho dělám jen o Vánocích a kvůli nim: tak třeba celodenní půst o vigilii Narození Páně (který by ovšem bylo chybou interpretovat nějak zvlášť nábožensky, neboť v jeho počátcích byl kdysi dávno Kája Mařík a zlaté prasátko), nebo vaření bramborového salátu (který by mě nikdy jindy nenapadlo dělat - jednak že jsem líný, jednak že ho vnímám jako něco slavnostního, a aby člověk něco takhle důkladně slavil sám, to už musí být ... alespoň Vánoce).

Babička, dokud byla živa, mi to, že na Vánoce nejezdím domů, měla velmi za zlé, a rok co rok mi domlouvala - že rozhodně alespoň jednou za rok musím "udělat radost mamince". Ta samotná naštěstí, myslím, rozumí - jak tomu, že by pro mě bylo těžké svátky v rodném domě i jenom přežít, tak tomu, že moje místo je teď jinde.

Moje místo je tady - jaká rajská hudba pro (d)uši! Kdo je fixovaný na rodinnou podobu slavení Vánoc (právě mj. s výše zmiňovaným stromečkem), tomu možná dromedáří Vánoce připadají strohé, osamělé, smutné a kdovíco. Jestli se někdy já cítím osamělý a smutný, tak o Vánocích rozhodně ne. Jenom jsem ještě nedohlédl odpověď na otázku, jestli je můj pokoj opravdu pokoj toho, jehož místo je tady (a osamělé slavení Vánoc tomu odpovídá), nebo je to ve skutečnosti jen ničím a nikým nerušené pohodlí bezostyšného sobectví.