Minulý týden jsem četl jeden ze článků někdejšího kralupského faráře Dušana Řezaniny, a mezi lačným vstřebáváním informací, které shromáždil k dějinám kultu sv. Pěti bratří, jsem se bavil tím, co bych se o něm asi dočetl, kdyby si někdo dal práci napsat knihu, kterou jsem si dovolil už i pojmenovat: "Iste sanctus certavit usque ad mortem. Paterik českého tradicionalismu."
Přitom však ve mně vzklíčilo podezření: jak starý vlastně je český tradicionalismus? Kolik tu bylo před revolucí kněží a kolik věřících, tvrdohlavě bojujících proti "modernismu" koncilu a - s indultem nebo bez něj - sloužících postaru?
Anebo všichni ti Maxrexové a spol. sborově odložili kytary a začali shánět Schallery, mantily a "kněze tradice" až někdy po roce 90?
Tomu, kdo by snad pomýšlel na to, že dějiny tradicionalismu v předrevolučním Československu zpracuje, můžu prozradit, že P. Řezanina, pokud by v nich vůbec hrál roli, by patrně byl postavou z pohledu dnešního tvrdozrnného tridenťáka velmi rozporuplnou.
Má rád kolem sebe církev. Ale lidi? Lidi ne.
"Má rád kolem sebe církev. Ale lidi? Lidi ne." To je kus dromedáří malosti docela trefně vystižený.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.