Církevní rozměr povolání

Možná trocha zvědavosti, možná trocha nostalgie - zabloudil jsem nedávno na web německého trapistického opatství Mariawald.

Cítíte se Bohem povolán do jeho služby? Dostal jste již z více stran potvrzení možného mnišského povolání? Jste připraven pro Boha přinášet oběti a úplně se odevzdat jeho vůli? Pak přezkoušejte své povolání u nás.

Jsme malá komunita, která se díky personálnímu vývoji v řeholním životě vůbec, ale i díky přechodu k tradiční (überliefert - předaná, tradovaná) liturgii v roce 2009 nachází v procesu přeměny. Připravenost podílet se na budování, přijmout místní danosti a přizpůsobit se jim, jsou pro kandidáty důležité předpoklady. (kloster-mariawald.de)

Ne, neběžím k bráně kláštera, na který jsem kdysi pomýšlel jako na možnou druhou instanci, kdyby mě v Novém Dvoře poslali o dům dál. Necítím se povolán do Boží služby, a kdyby ano, bral bych vážně doporučení bratra Lva, že komplikovaný jedinec jako jsem já by, když už by se měl pokoušet o řeholní život, spíše našel místo v opravdu velké komunitě, která má více možností vhodně začlenit i různé druhy "slabých článků". (Opatství Mariawald obývá komunita oproti novodvorské naopak ještě podstatně menší.)

Zaujalo mě, jak je oněch pár řádek k možnému kandidátovi mnišského života formulováno a nač kladou důraz. Pro mě nezvyklé je, že se mu vyká. Možná to neznamená nic zvláštního. Pokud ano, mohlo by to - kromě jiného - být výrazem toho, že se nepočítá primárně s mladými chlapci. Věkový průměr komunity je značně vysoký; jediný profes za poslední roky byl v době vstupu do kláštera už zralý muž. Co mě ale zaujalo především, je předpoklad, že se kandidát nejen cítí povolán (formulace "cítit se povolán" mě provokuje, ale to tu teď řešit nechci), ale že k tomu také dostal potvrzení - a ne z jedné strany. Čili: mnišské povolání není věc "jen mezi duší a Bohem". Má do něj hodně co mluvit církev. A adept (nejen) řeholního života by se měl ptát po jejím vyjádření.