Metabolity ducha korábu pouště

Kudlička

17. 8. 2016 11:38
Rubrika: O světě | Štítky: křesťanství pro děti

Jeden z úplně nejlepších dárků, co jsem jako dítě dostal. Bylo mi asi šest let a k hrůze rodičů mi příbuzní k svátku darovali kapesní nožík. Opravdový nůž, dokonce hned dvě ostré čepele. Do dětské ruky vlastně ještě příliš velký. A - mnohem silnější než já. Proti tahu péra, které drželo čepele pevně zavřené (a po otevření pevně otevřené), jsem ještě nejeden rok nic nezmohl, a když jsem chtěl s nožíkem něco opravdového podnikat, byl jsem odkázán na pomoc někoho, kdo mi ho otevře. Patrně jen tomu vděčím za to, že mi ta hrozná zbraň nebyla obratem zabavena.

Ono "byl jsem odkázán na pomoc" znamená, že obě naolejované čepele příští roky trávily téměř nepřetržitě zavřené, a když už je někdo otevřel, tak leda na chvíli na podívání. (Dát dětem do ruky nůž chce větší míru odvahy, než kdo z rodičů v daném směru kdy měl.) Ale přesto mi byl nožík vzácný nade všechny hračky a dětské poklady. Střenky blyštící se falešnou perletí byly jakousi zástavou toho, že jednou "budu velký", konečně budu mít dost síly ostré čepele sám otevřít, ... a to se budou dít věci!

 

Ta vzpomínka mi přišla na mysl, když jsem přemýšlel o tom, jakými způsoby jsme jako děti byli vedeni k modlitbě, k účasti na liturgii, ..., jak to bylo účinné a jestli by to šlo dělat lépe. Jak jsem už před časem naznačil v článku o rodinné modlitbě, mám zato, že by křesťanství pro děti (jako soubor forem zbožnosti, knížek, didaktických pomůcek, ..., kterými se snažíme poskytnout dětem věku přiměřený přístup k víře) mělo kromě hraček zahrnovat i "kudličky".

Zobrazeno 907×

Komentáře

HelenaH

Je to blbá diskuse u takhle skvělýho článku. Ale nedá mi to : Víš-kromě toho co se vrátil a schoval si na památku bajonet a toho který zůstal někde nevíme kde a zřejmě konec jeho života byl hodně bolestný byli i takoví, kteří se vrátili a do konce svých dnů usínali opilí aby se nezbláznili ze snů které je děsily-to vím z vyprávění starého souseda

mia-maru

Můj děda pamatuje, jak měnil svůj příděl bombonu s kamarádem za příděl cigaret pro tátu, co se vrátil z války. Pradeda zůstal fajn, dobrej člověk, pomáhal druhým jako pred valkou, ale musel kouřit jako fabrika. Ale šlo o 2SV.

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio