Metabolity ducha korábu pouště

Chtěl bych mít tvoje starosti

28. 6. 2016 1:15
Rubrika: O mně

"Chtěl bych mít tvoje starosti!"

Počítám, že by mi taková nebo podobná slova mohla poprávu adresovat drtivá většina čtenářů. Včetně těch výrazně mladších. Protože já teď - bez špetky ironie - žádné opravdové starosti nemám. Žádné termíny (v podstatě nepoužívám diář), téměř žádná zodpovědnost, žádné řvoucí děti, žádná hypotéka, ... (doplň si svou oblíbenou apokalyptickou příšeru) - prostě nic. Není to ráj?

"Mnišská" vsuvka: Kam až moje paměť sahá, rodiče se často hádali (dlouhé roky a vždy se vší vážností), kdo má náročnější zaměstnání. Když jsem se pak chystal ke vstupu do kláštera, mezi jinými malichernostmi mě znepokojovalo také to, jak jako mnich v téhle rodinné bitvě obstojím: každý, kdo mě kdy přijede do kláštera navštívit, si jistě právem posteskne "Spát každý den v klidu sedm hodin v kuse ... nanejvýš šest hodin věnovat nějaké jednoduché práci a mít spoustu času na čtení a na modlení - to bych chtěl taky!" Nakonec ovšem žiji vlastně ještě mnohem jednodušší život než mniši. Ani stín askeze. Málo práce, a to práce jednoduché. Když se to vezme kolem a kolem, bez velkého bezpráví by se dalo říci, že si vlastně jenom celé dny dělám, co mě baví, a ještě za to dostávám zaplaceno; mám minimum povinností a spoustu volného času.

"Chtěl bych mít tvoje starosti!"

chtělo by se ale i mně někdy odpovědět někomu z těch udatných, obtížených různými kombinacemi výše zmíněných i nezmíněných břemen. Protože to, kolik toho daný jedinec na svých ramenou nese a unese, je, konec konců, známkou určitých osobních kvalit, zdrojem jeho přínosu pro společnost, atp. Jenže tady je právě háček. "Mít starosti" je těžkým, ale vznešeným údělem silných a velkomyslných. A naopak - můj život bez starostí (nežil jsem takový vždycky) je "odměnou" pro toho, kdo všude, kde kdy o něco šlo, prohrál.

Čímž se ti, milý čtenáři, naznačuje, že, ač je tíže tvých starostí jistě mnohdy strašná a vidina ulehčení lákavá, "moje starosti," jakkoli skutečně směšně lehké, nejspíš ve skutečnosti nechceš.


 

Všechno výše řečené je samozřejmě blbost, protože se to úplně míjí obvyklou komunikační funkcí propírané fráze. "Chtěl bych mít tvoje starosti" není konstatování, že by mluvčí něco opravdu chtěl, a nemá nejmenší smysl zkoumat, jestli to myslí vážně, jestli má promyšlené souvislosti atd., natožpak přesvědčovat ho, že by si to měl rozmyslet. "Chtěl bych mít tvoje starosti" říká zásadně velký malému, silný slabému, a to především proto, aby tím proklamoval právě tento nerovný vztah. Podle okolností možno nahradit třeba za "Koukej si mě vážit, protože dělám náročnější a důležitější věci než ty", "Řešíš nedůležité věci" nebo "Jseš nula".

Zobrazeno 2638×

Komentáře

mia-maru

V tom posledním odstavci jsi to vystihl. Věta "Chtěl bych mít tvoje starosti." mi vždycky přišla naprosto urážlivá.

JiKu

říká zásadně velký malému, silný slabému

Jo. Velmi často ano. Ale ne vždy.
Je to jako ostatní humanitní zákony. Když to platí v 60% lidí, řekne se tomu zákon. Kdo to ale bere jako Keplerovy zákony, je vedle jak ta jedle.

Příklad?
"Slabý" se už rok nemůže rozhodnout pro barvu nového auta, zatímco před "silným" stojí rozhodnutí, zda ozařování, nebo chemoterapii.

Jan Škrášek

Chtěl bych mít tvoje starosti.

dromedar

@JiKu Popisovaný příklad ve skutečnosti není nijak speciální. Vážné onemocnění v určitém kontextu zakládá specifickou "pozici síly".

JiKu

Vážné onemocnění v určitém kontextu zakládá specifickou "pozici síly".

No, je natolik specifická, že je dokonce sporné, zda je to vůbec pozice síly.
Taková židovská rodina nastupující do transportu, to musela být pozice síly jak noha!

HelenaH

četla jsem včera rozhovor s Ester Janečkovou o jejím synovci, který spáchal sebevraždu. Jeho předkové zřejmě ten transport zažili, on žil v míru, v rodině, kde byl milován a přesto měl "starost", kterou neunesl. Byl gay...
vždycky bych byla opatrná o starostech někoho říct, že "bych je chtěla mít"..protože nikdy do trápení druhého nejsme schopni vidět.

JiKu

Starost je objektivní. Sehnat peníze na splátku půjčky. Třeba. Nebo nemoc v rodině.
Trápení je subjektivní, je to stav, kterým kdo reaguje na objektivní starost, problém. Jeden reaguje tak, jiný na to stejné reaguje jinak.
Proto se říká "tvoje starosti bych chtěl mít" a ne "tvoje trápení bych chtěl mít". Starost druhého jsme schopni posuzovat, jeho trápení ne.

Václav Plíhal

Pokud něco může přimět rozumného člověka pro běh či spíše vytrvalou občas belhavou chůzi za apokalyptickými příšerami, rozhodně to nejsou domnělé radosti života, ale podobné dromedáří deklarace. Pokud bych měl soudit podle sebe, je autor a jemu podobní deklarující a vyzařující určitou nespokojenost a trápení, jednou z mála opravdových motivací k puštění se do něčeho tak nebezpečného a nepříjemného, jako je život. Až si člověk říká, jestli by nebyl užitečnější na té dromedáří straně...

JiKu

@Václav Plíhal: Pokud něco může přimět rozumného člověka...

Kde vzít a nekrást?

sirius

Člověk se narodí, chvíli žije, pak chcípne. A to jsme my všichni, takových jsou miliardy. Lidské starosti - jaké mají v tomto pohledu význam? Neřeší je člověk jen proto, aby si to tu ulehčil? I když doufám, že odpovědi na své otázky najdu a bude to dobré, tak tuším, že to je pošetilost. Žiju jen z donucení.

HelenaH

To je zvláštní co @sirius píšete. Nechci psát zbožný básničky;-))) Jen to že doufáte, že odpovědi na své otázky najdete a hlavně že doufáte že to bude dobré....to se mi líbí.

sirius

Někdo vzdělanější by asi protestoval, že se tu používá slovo naděje. To je jen takové moje označení pro slabé přání.
Riziko zavržení je moc velké. Podle mě je nejlepší vůbec nevzniknout. A když už k tomu dojde, tak život ukončit, dokud není možnost zhřešit. Tak se člověk jistě vyhne věčnému utrpení.

HelenaH

To jo. Když budete poslouchat ty kdo jsou naštváni když slyší o Božím milosrdenství tak je fakt lepší to nějak ukončit dřív než je možný zhřešit. Nevidím na vás ale tuším že tedy vy už nějakou dobu žijete a že jste zřejmě už nějaký průšvih stihnul udělat. Já bych doporučila litovat....a prosit o odpuštění milosrdnýho Boha. Možná je to cesta jak se člověk může " vyhnout věčnému utrpení"

sirius

Litovat a prosit o odpuštění? Kdybych to uměl!

sirius

A nežiju moc dlouho. Ale tím hůř.

HelenaH

Zkuste.....taky to zkouším:-)

sirius

@HelenaH Nevíte o čem mluvíte. Vy žijete svůj život, který je diametrálně odlišný od toho mého.

JiKu

Litovat a prosit o odpuštění? Kdybych to uměl!

Pozor na to. Boží pedagogika je pro každého jiná, šitá na míru jednoho každého.
Netuším, jakou zvolí Bůh metodu k tomu, aby vás naučil litovat a prosit o odpuštění. Já osobně bych to raději zkoušel dělat sám a velmi nedokonale, než abych čekal, že mě to Bůh jednou naučí dělat velmi dokonale.

HelenaH

@sirius -Tak to rozhodně....

sirius

Má to cenu?

Co třeba píše list Židům 6:

"4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
8Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena. "

Má vůbec Bůh zájem o takový póvl? Nemá tady právě nastoupit ta Panna Maria Vítězná a rozdrtit nepřítele?

HelenaH

Tak neodpadejte jestli jste z toho verše 4-5. A jestli ne, tak si najděte třeba to o tom že jsme ospravedlněni skrze víru. A jestli to nejde věřit, tak o víru proste....jestli ji chcete mít

sirius

@HelenaH Co když už jsem odpadl? Teda nerad bych, ale možná si jen nalhávám, že jsem ještě křesťan. Co když už je moje duše tak zničená, že veškeré pokusy o návrat jsou odsouzeny k nezdaru. Víte co kázal farář Arský...

"Proč cítíme k pokání odpor? Proč nelitujeme hříchů, které jsme spáchali? Protože se ani nepozastavíme nad tím, jak těžkým znevážením jsme se postavili proti Bohu, ani nad tím, jak velké neštěstí budeme prožívat celou věčnost. Občas uznáme, že je třeba dělat pokání, ale ve svém zaslepení to odkládáme na později, jako bychom byli pány času a milosti Boží. A zatím se každý o sebe musí bát, protože neví, kdy zemře, a protože Pán Bůh uděluje milost jen do určité míry. Milosrdenství Boží vůči hříšníkovi má své pevné jisté hranice." (pokrač.)

sirius

"... Když se člověk opovážlivě brodí v hříších a dovrší míru nepravosti, Bůh ho opustí, jak to sám říká skrze ústa proroka Jeremiáše (srv. Jer 18,17). Bezbožný Antioch zasažený těžkou chorobou se obrací k Bohu, pláče a kaje se, slibuje napravit všechna znevážení, která způsobil svatému místu. Nenachází ale odpuštění, protože pokání nebylo upřímné. Pro tohoto zločince se už Boží milosrdenství vyčerpalo."

Jak kázal Vianney o svaté zpovědi. O pokání. (URL: http://www.fatym.com/taf/knihy/vianney2.htm)

slu-nicko

@sirius: Chcete na všechno přesné odpovědi... ale kde je potom prostor pro Víru? ;-)

sirius

Když to čtu, tak mi něco říká, že to je přesně o mně. A ani nemám chuť se o nějaké pokání snažit.

HelenaH

Já tedy nečtu siriuse tak, že "chce na všechno přesné odpovědi".
Citujete siriusi faráře Arského-jeho kázání o pokání. Citujete jeho slova "proč nelitujeme hříchů....".atd. Včera jsem vám psala že je cesta aby člověk nebyl zatracený- litovat svých hříchů a prosit o odpuštění. Napsal jste "kdybych to uměl"...
Já vám trochu nerozumím. Píšete že je to přesně o vás. Přeci snad jestli víte že se -když je to o vás -opovážlivě brodíte v hříších.....tak co od Boha chcete? Dál se brodit a brečet že nenajdete odpuštění. Upřímnému pokání nás nikdo nenaučí. V tom jedeme každý za své:-) Ale jiná cesta jak se zbavit svinstva hříchu než lítost a prosba Boha o odpuštění není.

sirius

@HelenaH
Zkusím podat vysvětlení. Je pravda, že o pokání se musí člověk snažit. Ale když tam chybí Boží milosrdenství (motiv, nějaká vnitřní milost, nebo kdoví jak to probíhá), tak se můžu snažit sebevíc, ale stejně mi to nebude nic platné. Možná namítnete, že Bůh mi přece přispěchá na pomoc, když začnu prosit. Podle mě to tak není, když ta snaha nerezonuje s Bohem. Odpovídaly by tomu i poslední 2 věty z té citace od faráře Arského. Nicméně nejsem teolog, tohle jsou jen výsledky mého pozorování, jak se věci odehrávají v mé duši a pozoruhodné shody s kázáními tohoto světce.

HelenaH

Tak si to přečtěte ještě jednou. Antioch byl bezbožný a hlavně-jeho pokání nebylo upřímné. Proč se chcete identifikovat zrovna s bezbožným neupřímným?

sirius

Asi protože jsem stejný nebo si tak aspoň připadám.

HelenaH

V tom vám neporadím. :-) zkuste si najít u Izaiáše to misto kde Bůh praví:"pojďme, projednejme to spolu...."a pak je tam o tom že kdyby naše hříchy byly jako šarlat....atd. Zkuste to projednat s Bohem. Třeba když k Němu budete mluvit, přestanete si připadat bezbožný neupřímný...fakt bych vám to přála

MarunKa1

sirius: To že by jste se rád víc vrátil k Bohu , to už působí sám Bůh ve Vaši duši.. spolu za přispění Vaší dobré vůle, která tam je.. sice pociťujete málo naděje a málo věříte jak v to dobré ve Vás, tak v pomoc a milosrdenství od Boha, ale obojí je skutečné.
Píšete, že Vaše snaha nerezonuje s tím, že by Bůh tomu přicházel naproti. Ale On přichází podobně jak v podobenství o marnotratnému synu vždy naproti. Zatím to asi nevnímáte skrze pocity, ale Bůh je Láska.. On se neodvrátí od nikoho a hlavně, nikdo pro něj není beznadějný. Nikdo není tak daleko, že by mu Bůh nedokázal pomoci, aby zas ožil, aby se mu vrátila radost a chtěl žít.
Pokud je člověk v takovém stavu "beznaděje" dlouho, pak se trochu uzavírá jeho srdce- někdy čím dál více pokud se nechává přesvědčit tím Zlým (pokračování)

MarunKa1

že Bůh se dívá hlavně na naše hříchy. Naše spáse je sice závislá od toho aby jsme nezůstali v hříchu, ale ve skutečnosti, naděje ve spásu je naopak velká.
Píšete: " Riziko zavržení je moc velké. Podle mě je nejlepší vůbec nevzniknout. A když už k tomu dojde, tak život ukončit, dokud není možnost zhřešit. Tak se člověk jistě vyhne věčnému utrpení."
Jeden kněz na duchovních cvičeních se ptal, co by bylo to, co by jsme Bohu dali jako důvod, proč by jsme měli být spaseni. Pak říkal, že jen málokdo odpověděl, že ten důvod je JEŽÍŠ.
Berte to jako skutečnost.. že Ježíš zaplatil za vše a za každého. Zbývá tu spásu osobně přijmout.
Bůh opustí 99 ovcí aby našel 1 ztracenou..a pak se raduje.. Pro Boha není trápením odpouštět, ale tou největší radostí..To je důvod proč Ježíš přišel na svět

MarunKa1

- nepřišel proto aby jsme nehřešily(to sice také, ale On ví, že s naší narušenou přirozeností to není možné) ale přišel proto, aby ten náš hřích vzal na sebe. Naše spáse není v "nehřešení" , ale v tom, že my vždycky můžeme přijít (a Bůh po tom touží) ke svátostem . Ve skutečnosti tím i my projevujeme Bohu Lásku a soucit..protože mu tím říkáme, že nezemřel nadarmo.
Možná si přenášíte na Boha nějaká zranění, která jste zažil od lidí, ale Bůh je jiný..
Je to past, soustředit se na negativní výroky (ty se musí dávat do souvislosti , protože vytržené můžou znít fakt hrozně..)
Ale to jaký je Bůh nám zjevil v Ježíši Kristu a to nejsou slova o zavržení, není tam beznaděj.
On říká :" sirius vryl jsem si Tě do svých dlaní".
Copak může matka opustit svoje dítě a kdyby ho snad ona opustila,

MarunKa1

tak já Tě neopustím".
Miloval jsem Tě láskou odvěkou".
Ježíš s. Faustýně říká: "Hříšníci (a tím jsme všichni) mají privilegovaný nárok na mojí lásku."
Věřte, že Bůh má důvod, proč Vás má rád a ten důvod je skutečný. Svatí lidé se mnohdy velmi vzdálily od Boha, člověka nedělá svatým, nebo "špatným" jeho minulost, ale kým je nyní, kým chce být, i když se mu to nedaří.
A největší hodnotu nám dal sám Bůh, když nám říká že jsme Jeho děti, dědici.
A když nás stvořil, tak nám i rozumí a bezpodmínečně přijímá. Ten DŮVOD je, že On je LÁSKA. A důvod naší naděje je JEŽÍŠ. On Vám také věří.
(Promiňte že je to tak dlouhé)

Zobrazit 34 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio