"Chtěl bych mít tvoje starosti!"
Počítám, že by mi taková nebo podobná slova mohla poprávu adresovat drtivá většina čtenářů. Včetně těch výrazně mladších. Protože já teď - bez špetky ironie - žádné opravdové starosti nemám. Žádné termíny (v podstatě nepoužívám diář), téměř žádná zodpovědnost, žádné řvoucí děti, žádná hypotéka, ... (doplň si svou oblíbenou apokalyptickou příšeru) - prostě nic. Není to ráj?
"Mnišská" vsuvka: Kam až moje paměť sahá, rodiče se často hádali (dlouhé roky a vždy se vší vážností), kdo má náročnější zaměstnání. Když jsem se pak chystal ke vstupu do kláštera, mezi jinými malichernostmi mě znepokojovalo také to, jak jako mnich v téhle rodinné bitvě obstojím: každý, kdo mě kdy přijede do kláštera navštívit, si jistě právem posteskne "Spát každý den v klidu sedm hodin v kuse ... nanejvýš šest hodin věnovat nějaké jednoduché práci a mít spoustu času na čtení a na modlení - to bych chtěl taky!" Nakonec ovšem žiji vlastně ještě mnohem jednodušší život než mniši. Ani stín askeze. Málo práce, a to práce jednoduché. Když se to vezme kolem a kolem, bez velkého bezpráví by se dalo říci, že si vlastně jenom celé dny dělám, co mě baví, a ještě za to dostávám zaplaceno; mám minimum povinností a spoustu volného času.
"Chtěl bych mít tvoje starosti!"
chtělo by se ale i mně někdy odpovědět někomu z těch udatných, obtížených různými kombinacemi výše zmíněných i nezmíněných břemen. Protože to, kolik toho daný jedinec na svých ramenou nese a unese, je, konec konců, známkou určitých osobních kvalit, zdrojem jeho přínosu pro společnost, atp. Jenže tady je právě háček. "Mít starosti" je těžkým, ale vznešeným údělem silných a velkomyslných. A naopak - můj život bez starostí (nežil jsem takový vždycky) je "odměnou" pro toho, kdo všude, kde kdy o něco šlo, prohrál.
Čímž se ti, milý čtenáři, naznačuje, že, ač je tíže tvých starostí jistě mnohdy strašná a vidina ulehčení lákavá, "moje starosti," jakkoli skutečně směšně lehké, nejspíš ve skutečnosti nechceš.
Všechno výše řečené je samozřejmě blbost, protože se to úplně míjí obvyklou komunikační funkcí propírané fráze. "Chtěl bych mít tvoje starosti" není konstatování, že by mluvčí něco opravdu chtěl, a nemá nejmenší smysl zkoumat, jestli to myslí vážně, jestli má promyšlené souvislosti atd., natožpak přesvědčovat ho, že by si to měl rozmyslet. "Chtěl bych mít tvoje starosti" říká zásadně velký malému, silný slabému, a to především proto, aby tím proklamoval právě tento nerovný vztah. Podle okolností možno nahradit třeba za "Koukej si mě vážit, protože dělám náročnější a důležitější věci než ty", "Řešíš nedůležité věci" nebo "Jseš nula".
- nepřišel proto aby jsme nehřešily(to sice také, ale On ví, že s naší narušenou přirozeností to není možné) ale přišel proto, aby ten náš hřích vzal na sebe. Naše spáse není v "nehřešení" , ale v tom, že my vždycky můžeme přijít (a Bůh po tom touží) ke svátostem . Ve skutečnosti tím i my projevujeme Bohu Lásku a soucit..protože mu tím říkáme, že nezemřel nadarmo.
Možná si přenášíte na Boha nějaká zranění, která jste zažil od lidí, ale Bůh je jiný..
Je to past, soustředit se na negativní výroky (ty se musí dávat do souvislosti , protože vytržené můžou znít fakt hrozně..)
Ale to jaký je Bůh nám zjevil v Ježíši Kristu a to nejsou slova o zavržení, není tam beznaděj.
On říká :" sirius vryl jsem si Tě do svých dlaní".
Copak může matka opustit svoje dítě a kdyby ho snad ona opustila,
tak já Tě neopustím".
Miloval jsem Tě láskou odvěkou".
Ježíš s. Faustýně říká: "Hříšníci (a tím jsme všichni) mají privilegovaný nárok na mojí lásku."
Věřte, že Bůh má důvod, proč Vás má rád a ten důvod je skutečný. Svatí lidé se mnohdy velmi vzdálily od Boha, člověka nedělá svatým, nebo "špatným" jeho minulost, ale kým je nyní, kým chce být, i když se mu to nedaří.
A největší hodnotu nám dal sám Bůh, když nám říká že jsme Jeho děti, dědici.
A když nás stvořil, tak nám i rozumí a bezpodmínečně přijímá. Ten DŮVOD je, že On je LÁSKA. A důvod naší naděje je JEŽÍŠ. On Vám také věří.
(Promiňte že je to tak dlouhé)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.